10 zásad, jak vytvořit kvalitní individuální plán

Chcete, aby vaše individuální plány byly kvalitní a užitečné? Když se budete držet následujících deseti zásad, je téměř nemožné, abyste vytvořili špatný plán.

1. Zapojte tým

Individuální plánování není práce pro jednotlivce. Je to úkol pro celý tým. Plánování v týmu je jednodušší, rychlejší a přináší daleko větší užitek. Berte plánování jako příležitost na chvíli se zastavit a přemýšlet o klientovi a jeho potřebách více do hloubky.

Plánovací tým obvykle tvoří klíčový pracovník a několik dalších pracovníků, kteří klienta dobře znají. Přínosné je, když se individuálního plánování účastní zástupci různých profesí, například pečovatelky, sociální pracovnice, zdravotní sestra, terapeutka apod. Je důležité, aby se tito lidé sešli u jednoho stolu, komunikovali spolu, sdíleli své názory, postřehy a nápady. Do plánovacího týmu patří samozřejmě i klient. Ten by měl cítit, že je v procesu plánování tou hlavní osobou.

2. Používejte jednoduchý a srozumitelný jazyk

V individuálních plánech používejte běžný jazyk. Vyjadřujte se jednoduše a srozumitelně. Zkuste se obejít bez cizích slov a odborných frází. Nedělejte z individuálního plánování zbytečnou vědu. Mějte na mysli, že individuální plán by měl být snadno pochopitelný nejenom pro pracovníky, ale i pro klienta.

3. Buďte konkrétní

Informace v individuálním plánu musí být jasné a konkrétní. Když se chce klient naučit zapínat si sám knoflíky u košile, nepište do plánu: Podpora rozvoje jemné motoriky a sebeobsluhy. To je dost mlhavé a každý tuto větu může pochopit jinak. Napište raději: Chci si sám zapínat knoflíky u košile. Toto je jasné sdělení a každý hned pochopí, o co jde.

Příliš srozumitelně nezní ani věta: Aktivizace formou účasti na volnočasových aktivitách. Raději napište, co přesně chce klient dělat, například: Chci si sama jednou za týden upéct buchtu nebo bábovku.

Čím je plán konkrétnější, tím je kvalitnější a užitečnější. Když například píšete do plánu, že klient rád poslouchá hudbu, napište také, jaká hudba se mu líbí. Nebo když uvádíte, že klient má rád dobré jídlo, napište rovnou, co mu nejvíce chutná. Mlhavé a obecné informace obvykle nejsou příliš přínosné. Konkrétní detaily dokážou individuálnímu plánu vdechnout život.

4. Pište plány v 1. nebo 3. osobě

Zkuste psát plány v 1. osobě. Například: Potřebuji, aby mi personál nakrájel jídlo. Chci si jednou za týden půjčit v knihovně novou knížku. Baví mě pečovat o květiny. Použití 1. osoby pomáhá, aby se pracovník lépe vcítil do situace klienta. Plány psané v první osobě bývají obvykle srozumitelnější, osobnější a více se v nich odráží individualita klienta.

Pokud vám 1. osoba z nějakého důvodu nevyhovuje, použijte 3. osobu: Paní Novotná si chce jednou za týden půjčit v knihovně knížku. Tato forma je trochu méně osobní, ale pořád zcela vyhovující.

Vyvarujte se používání infinitivů: Jednou za týden půjčit knížku. Navštívit rodinu. Chodit více ven. Nakrájet klientce maso. Plány psané tímto způsobem bývají poměrně neosobní, formální a tím i nejméně kvalitní.

5. Pište jen užitečné informace

Do individuálních plánů zapisujte pouze užitečné informace. Informace, které jsou důležité pro klienta nebo pro personál. Zaměřte se na podstatné věci. Dobré individuální plány neobsahují žádnou zbytečnou „omáčku“. Nejsou to slohová cvičení. Stručnější plány bývají většinou kvalitnější než ty zdlouhavé.

6. Vycházejte z toho, co chce klient

Snažte se při plánování nejprve zjistit, co chce váš klient. Jak vnímá svoji situaci? Jak si představuje svůj život? Jakou pomoc a podporu od vás potřebuje, aby mohl žít podle svého? Dejte klientovi pocítit, že on je v centru plánování. Že personál bere jeho potřeby, názory a přání vážně.

Někdy se do individuálních plánů až příliš silně promítají názory personálu na to, co by měl či neměl klient dělat a co je pro něj dobré. Dávejte si pozor, abyste do individuálních plánů nevnášeli své vlastní představy a přání.

7. Všímejte si silných stránek klienta

Často se při plánování věnuje příliš mnoho pozornosti různým klientovým problémům, omezením, hendikepům a nedostatkům. I když má klient řadu potíží a problémů, je důležité se zaměřit také na jeho silné stránky a schopnosti. Uvědomit si, co v životě klienta funguje. Co klient zvládá? Co zvládnul a dokázal ve svém předchozím životě. To vám pomůže vnímat situaci klienta vyváženěji. Uvědomění si silných stránek klienta vám pomůže efektivněji řešit i případné problémy.

8. Nehodnoťte, popisujte

Klient je agresivní – tato věta v sobě obsahuje negativní hodnocení a přináší minimum konkrétních informací. Nevíme, jestli klient někomu občas sprostě nadává nebo jestli druhé lidi pravidelně fyzicky ohrožuje. Proto je lepší být konkrétnější: Když panu Novákovi někdo bere jídlo, reaguje zlostně a občas druhého člověka bouchne. Tato věta popisuje jednání klienta, ale nehodnotí ho.

Další příklad nevhodného hodnocení: Klient je líný a nezapojuje se do společných aktivit. Stejnou situaci můžeme popsat neutrálněji například takto: Pan Růžička nejraději tráví čas ve svém pokoji sledováním televize a o společné aktivity nemá zájem.

Snažte se v individuálním plánu používat popisný styl. Popisujte, co klient dělá nebo nedělá, co má nebo nemá rád, ale svými výroky nehodnoťte klienta jako člověka.

9. Pozorujte, používejte empatii

Tato a následující zásada se týká především plánování s lidmi, kteří verbálně nekomunikují. V těchto případech vycházíme především z pozorování klienta. Důležité je zapojení celého týmu. Každý člen týmu totiž vnímá klienta jinými očima a všímá si trochu jiných věcí. Můžete se snažit vypozorovat například:

  • Co klient má a nemá rád?
  • Kdy, kde a s kým se cítí dobře?
  • Ve kterých situacích je klient spokojený?
  • Kdy se cítí nespokojený?
  • Z čeho má obavy?
  • Co vám klient sděluje svým chováním?
  • Co znamenají jehorůzné neverbální projevy?

Je důležité probrat jednotlivé postřehy, pozorování a nápady s ostatními členy týmu. Následně si v týmu můžete položit otázky: Co tento klient potřebuje, aby se mohl cítit co nejlépe? Jak to udělat, aby klient zažíval více situací, kdy se cítí spokojeně, a méně situací, kdy se necítí dobře? Jaká forma pomoci a péče mu vyhovuje? Čeho bychom se měli vyvarovat? Co konkrétně by mohlo zlepšit život tohoto člověka? Odpovědi na tyto otázky tvoří základ pro užitečný individuální plán.

10. Zaměřte se na potřeby klienta

Řada klientů sociálních služeb má celou řadu nenaplněných potřeb. Zvláště to platí pro klienty, kteří verbálně nekomunikují a nemohou tudíž své potřeby srozumitelně vyjádřit. Proto je přínosné se při plánování na tyto nenaplněné potřeby zaměřit a hledat konkrétní a praktické cesty k jejich lepšímu naplnění.

Mezi základní potřeby patří potřeby biologické a fyziologické, potřeba bezpečí a jistoty, sociální potřeby nebo potřeba uznání, svobody a respektu. Obecně platí, že když má člověk své potřeby nenaplněné, cítí se obvykle nespokojeně, někdy i nešťastně či frustrovaně. Čím jsou potřeby člověka naplněnější, tím se člověk cítí spokojeněji. Orientace na potřeby je proto dobrá cesta, jak podpořit spokojenost a kvalitu života vašich klientů.

Líbil se vám tento článek? Tak ho sdílejte dál! Děkuji.

Jiří Sobek
Lektor, konzultant a nadšený pisatel článků.

Přihlaste se

na jeden z oblíbených akreditovaných kurzů

Informace o všech kurzech naleznete ZDE.

Joplan

Nový program pro individuální plánování

S programem Joplan je individuální plánování jednoduché a srozumitelné. Usnadněte si práci ještě dnes.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů