Jak začíná dobrý individuální plán

Udělejte si malý pokus. Vezměte si do ruky desky s individuálním plánem vašeho klienta. Opravdu si pro ně dojděte… Představte si, že jste úplně nový pracovník a klienta ještě (skoro) neznáte. A nyní desky otevřete a podívejte se, jaké informace se dozvíte jako první. Co vidíte na první stránce? Jaké informace (když nepočítáme nacionále) vám první padnou do oka.

Toto je velmi důležitý moment. Když byste opravdu byli nový pracovník, tak zde silně zapůsobí efekt prvního dojmu. Informace, které se dozvíme jako první, rozhodují o tom, jak budeme klienta celkově vnímat.

Otázka tedy zní, zda se čtenář dozví se o vašem klientovi na začátku individuálního plánu spíše jaké má problémy, postižení a zdravotní omezení? Nebo se nejprve dozví, v čem je váš klient dobrý, co zvládá, co má rád, o co se zajímá a co ho baví?

Mnoho individuálních plánů začíná popisem problémů, zdravotních komplikací, zkrátka výčtem omezeními. Pokud váš plán začíná také takto, příliš se tím netrapte, není to výjimka. Bylo by však dobré to změnit.

Individuální plánování můžeme začít dvěma způsoby. Můžeme se zaměřit hned od počátku na omezení, problémy, nedostatky a limity klienta a na jejich řešení. K tomuto přístupu nás svádí skutečnost, že klient zpravidla vyhledá službu právě proto, že má nějaký problém nebo omezení. Očekává od sociální služby, že mu pomůže tento problém řešit. Takže tento postup vypadá logicky.

Ale máme i jinou, lepší možnost. Můžeme věnovat na počátku plánování pozornost nejprve silným stránkám a schopnostem klienta. Zaměřit se na to, co klient umí, co dokáže, v čem je dobrý, co ho baví.

Silné stránky klienta jsou odrazovým můstkem pro další plánování a pro další práci s klientem. Více nás zajímají možnosti klienta než jeho omezení. I když problémy a omezení neztrácíme je ze zřetele.

Přílišná orientace na omezení a problémy se projevuje i ve chvíli, kdy o klientovi hovoříme. Mnozí pracovníci, kteří chtějí například na kurzu či semináři popsat situaci svého klienta, začínají slovy: „Jedná se o pana Nováka, 32 let, střední mentální postižení, nekomunikuje, je epileptik.“ „Paní Novotná, téměř nevstává z lůžka, trpí demencí.“ Přitom stejného člověka můžeme charakterizovat i úplně jinými slovy. „Pan Novák, milovník muziky a dobrého jídla.“

Jistě nechceme problémy klienta bagatelizovat nebo přehlížet, předstírat, že neexistují. Jde však o to, aby se problémy a omezení nestaly v očích pracovníků hlavní charakteristikou klienta. Přílišné zaměřování na problémy hned od počátku plánování může vést k několika nežádoucím důsledkům. Obraz, který si v mysli o klientovi vytvoříme, může být poměrně pochmurný a pesimistický: vidíme převážně samé problémy, překážky, nedostatky. Vytváříme si o klientovi obraz, který je výrazně limitující. A to může být pro klienta omezující. Může to být pracovník, který limituje klienta svojí představou, co všechno klient nezvládne a nedokáže.

Proto je daleko užitečnější zaměřit se v procesu individuálního plánování nejprve na silné stránky klienta. Na jeho možnosti, na to, co má rád, v čem je dobrý, co se mu povedlo i v minulosti. Už jenom hledání a popis silných stránek klienta nás mohou vést k určité změně pohledu. Také samotný klient si může lépe uvědomit, že kromě určitých problémů má i řadu schopností a dovedností a že ledacos už v minulosti dokázal a překonal a že má kvality, kterých si on i jeho okolí cení. Individuální plán, který staví na silných stránkách klienta, aktivizuje jeho vnitřní zdroje. Je pravděpodobné, že klient bude více motivován se na realizaci takového plánu podílet. To, v čem je člověk dobrý, lze většinou úspěšně dále rozvíjet, je to základ, na kterém lze dále stavět.

Samozřejmě že důležitým úkolem sociální služby je pomoci klientovi řešit jeho problémy a překonávat omezení. Pokud však začneme mapováním a uvědoměním si silných stránek a vnitřních zdrojů klienta, máme daleko větší šanci na úspěch. Mapování silných stránek by tedy mělo být jedním z prvních kroků individuálního plánování.

Chcete se dozvědět více? Pokračujte ZDE.