Jaro všemi smysly aneb tři kroky ke spokojenosti

Představte si svého praprapradědečka, který žil v útulné jeskyni někde poblíž Horních Věstonic. Jednoho dne šel do lesa a byl trochu zamyšlený. A tak se stalo, že cestou přehlédnul pár příjemných věcí. Nevšimnul si keříku s krásně uzrálými bobulemi k snědku. Nevšimnul si ani krásné pravěké ženy, která přicházela bobule sbírat. Vrátil se do jeskyně trochu hladový a život šel dál. Ale co kdyby místo pravěké ženy přehlédnul medvěda, který se skrývá ve křoví?

Náš mozek se v průběhu evoluce naučil ostražitě vnímat všechna možná rizika, ohrožení a problémy. Záviselo na tom naše přežití. Mozek v každé situaci dokáže vyhmátnout to, co není v pořádku. A na to pak zaměří naši pozornost. Naopak věci, které jsou fajn a fungují, mozek vnímá jen okrajově. Z pohledu přežití nejsou příliš zajímavé.

Neurovědec Rick Hanson říká o lidském mozku, že k dobrým a příjemným zážitkům se chová jako teflon, zatímco k nepříjemným zkušenostem je přilnavý jako suchý zip. Drobné každodenní příjemné zážitky často skoro ani nevnímáme a nezanechají v nás výraznější stopu. Zato nejrůznější nepříjemnosti prožíváme velice intenzivně. Výsledkem je, že máme sklon vnímat svět okolo nás daleko černěji, než je namístě. A pak máme ze svého života horší pocit, než bychom si zasloužili. A to je velká škoda.

Rick Hanson doporučuje jednoduchý postup, jak toto „tovární“ nastavení vlastního mozku postupně změnit. Náš mozek je naštěstí dost tvárný. Při troše úsilí ho můžeme vycvičit, aby si více všímal příjemných stránek naší existence. Výsledkem bude jednoduše to, že nám na světě bude příjemněji.

  1. Všimněte si, že prožíváte něco příjemného. Zní to trochu zvláštně. Ale kolik malých každodenních příjemností přejdeme bez povšimnutí? Kolikrát se vám už stalo, že jste třeba šli krásným parkem, ale místo abyste si užili procházku, byli jste myšlenkami mimo? Nebo jste vypili šálek dobré kávy prakticky bez povšimnutí?
  1. Na chvíli se zastavte a příjemnému zážitku se zcela otevřete. Nasávejte ho do sebe jako houba. Všemi smysly. Vnímejte detaily, barvy, vůně, zvuky, pocity, slova. Užívejte si příjemnost zážitku, jako když se vyhříváte na sluníčku. Nechte zážitek, aby prosákl do každé vaší buňky. Nechte se zážitkem prostoupit. Otevřete mu dveře. Dejte mu trochu času. Uvědomte si, že tento jedinečný zážitek se už nebude nikdy opakovat.
  1. Někdy v průběhu dne nebo večer si na příjemný zážitek vzpomeňte. Veďte si deník příjemných zážitků. Pečujte o své příjemné zážitky a buďte za ně vděční.

Tato technika nemá za cíl ignorovat nepříjemné zážitky. Jde o to, aby naše vnímání bylo vyváženější. Abychom to nepříjemné zbytečně nenafukovali a to příjemné nepřehlíželi. Já sám tyto tři kroky zkouším používat co nejčastěji a výsledky mě mile překvapily. Daleko lépe jsem si užil například vyjížďku na koni, oběd v řecké restauraci, ranní běhání nebo jízdu v RegioJetu. Myslím, že teď na jaře je pro tuto techniku ideální čas.

Jiří Sobek
Lektor, konzultant a nadšený pisatel článků.

Přihlaste se

na jeden z oblíbených akreditovaných kurzů

Zjednodušujeme

individuální plánování

Program Joplan vám přináší snadný způsob, jak vytvářet jednoduché, přehledné a kvalitní individuální plány. Ulehčete si práci ještě dnes!

Komentáře
  1. lenka millerová napsal:

    dobrý den , ale co když ty nepříiejemné zažítky jsou tak intenzivní, že odezní až po několika dnexh a jsou moc silné jak s tím pracovat ??

  2. sobek@adpontes.cz napsal:

    Dobrý den, díky za komentář. Jak zpracovat nepříjemné zážitky, to je téma na celou knihu. Článek naznačuje jednu cestu: nepříjemné zážitky vyvažovat těmi příjemnými a rozvíjet svoji vnímavost k příjemným stránkám naší existence. Ale když zažijeme něco hodně nepříjemného, samozřejmě nás to může pohltit. Jedna možnost jak reagovat je prostě vydržet a připomínat si, že nepříjemné emoce postupně postupně zeslábnou a odejdou. Je to jako když prší. Je to nepříjemné, ale víme, že dřív nebo později pršet přestane. Pomáhá také, když svoji pozornost stále znovu zaměřujeme na to, co prožíváme nyní, v této chvíli a zbytečně si v hlavě stále znovu nepřehráváme nepříjemnou událost. Paradoxně také pomáhá, když se nepříjemným emocím přestaneme bránit a dovolíme si je naplno prožít. Někdy také pomůže, když nepříjemné emoci dáme sami pro sebe jméno, např.: jsem smutný, rozlobený, zklamaný apod. Pokud vás téma zajímá víc, přijďte někdy na kurz Jak pomáhat a nevyhořet. Pěkný den!

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů