Kde vzít čas na individuální plánování

Dobrý individuální plán neuděláte za pět minut. A nejspíš ani za půl hodiny. Kolik času je tedy potřeba? A kde ho vzít?

V mnoha zařízeních zaměstnanci na plánování ve skutečnosti žádný čas nemají. Musí si ho kdesi vyšetřit vedle svých běžných povinností. Plány pak tvoří při nočních službách nebo dokonce doma. A to je samozřejmě špatně.

Pokud má plánování mít dobrou úroveň, je potřeba mu věnovat přiměřený čas.

Čas na přípravu

V pobytových zařízeních probíhá aktualizace individuálního plánu nejčastěji jednou za půl roku. Když se tento termín blíží, tak klíčový pracovník potřebuje čas na přípravu. Musí si na chvíli v klidu sednout s klientem a probrat s ním, co je potřeba.  Musí obejít i ostatní zaměstnance, kteří s klientem pracují a poptat se na důležité věci. Musí mít čas projít si různé zápisky o klientovi za poslední půlrok a udělat si z nich celkový obrázek. Když se budeme držet při zemi, tak hodina až dvě na jednoho klienta by mohla stačit.

Plánovací schůzka

K dobré praxi patří, že individuální plánování probíhá v týmu. Jednou za půl roku (při aktualizaci plánu) se sejde tým lidí, kteří s klientem pracují. Někdy se této schůzky účastní klient, někdy ne. To záleží na jeho přání a na situaci. Obvykle se schůzky účastní 5 – 10 lidí. Pokud jsou všichni dobře připraveni (viz čas na přípravu) tak stačí, když schůzka trvá cca 30 – 45 min.

Zpracování podkladů z plánovací schůzky

Klíčový pracovník si po schůzce musí sednout k počítači a zapsat do individuálního plánu, co se společně dohodlo. Pracovník tím stráví zhruba 30 – 60 min.

Sečteno a podtrženo

Z výše popsaného vyplývá, že klíčový pracovník potřebuje jednou za půl roku (když se blíží aktualizace IP) nejméně 3 hodiny času na jednoho svého klienta. To zdánlivě není zas tak mnoho. Ale když má klíčový pracovník na starosti třeba pět klientů, tak už je to 15 hodin jednou za půl roku. To znamená 30 hodin za rok. A to už je dost práce na to, aby ji klíčoví pracovníci dělali jen tak ve chvilkách volna a o nočních službách. Podmínkou kvalitního plánování tedy je, aby klíčový pracovník měl v rámci své pracovní doby tento čas zvlášť vyčleněný. Aby mohl například po obědě říct, že musí připravovat IP a dvě hodiny po něm nikdo nic jiného nebude chtít.

Popsaná praxe v některých zařízeních takto funguje a v jiných ne. Podle mého odhadu je to tak půl na půl. Ale pokud to s plánováním myslíte vážně, tak dostatečný čas je nutná podmínka úspěchu.

Někdy také lidé namítají, že radši věnují čas klientovi, než plánování. Ale ve skutečnosti i čas věnovaný plánování patří klientovi. Hovoříte s klientem a zajímáte se o jeho potřeby. Hovoříte s ostatními kolegy a kolegyněmi a vymýšlíte, jak to udělat, aby byl klient co nejspokojenější a nic důležitého mu nechybělo. A pak to krátce zapíšete.

Klientský den

To ale ještě není všechno. K čemu dělat plány, když bychom pak neměli čas na jejich uskutečnění? A proč jim říkat „individuální“, když bychom neměli možnost udělat si individuálně čas na svého klienta?

V zařízení, kde jsem působil jako ředitel, jsme měli takzvané klientské dny. Jednou za měsíc měl klíčový pracovník jeden den (v rámci své pracovní doby), který mohl věnovat pouze svým klientům. Nebyl zapojený v běžné službě a provozu. Mohl místo toho věnovat čas a pozornost svým třem nebo čtyřem klientům. Někdo chtěl jít na nákup, někdo potřeboval srovnat věci ve skříni, někdo chtěl jít do kina, někdo musel na úřad, někdo si chtěl něco uvařit. A s někým si pracovník klidně mohl jen tak sednout a popovídat. Klientské dny byly velmi oblíbené mezi pracovníky i klienty. Myslím, že opravdu zvyšovaly kvalitu služby. Vytvářely dostatečný prostor věnovat se klientovi opravdu individuálně.

Když jsem o klientských dnech někde mluvil před deseti lety, tak to pro většinu lidí bylo sci-fi. To by u nás nešlo. Na to nemáme čas a lidi… Ale v současnosti se setkávám s tím, že zhruba v pětině zařízení něco jako klientský den existuje. A nemusí to být rovnou celý den. Stačí pár hodin.

Kde vzít čas a nekrást

Souhlasím s tím, že lidí i času je málo. Ale i tak má cenu zamyslet se nad tím, jak to málo co nejlépe využít. V souvislosti s individuálním plánováním se například rozmáhá jeden čas beroucí nešvar: zdlouhavé (a často zbytečné) zapisování všeho možného, nejlépe několikrát za den. Jsou zařízení, kde pracovník, než jde po službě domů, tak hodinu (opravdu hodinu) sedí u počítače a zaznamenává, co se celý den dělo. Musím říct, že pokud denní zápisky na konci služby trvají víc než 15 minut, tak je něco špatně. Takže kdyby se podařilo toto sáhodlouhé zapisování trochu zredukovat, hned by byl čas i na pár klientských hodin.

Je to otázka priorit. Když je individuální přístup ke klientovi prioritou, tak se většinou podaří najít i potřebný čas. Vyplácí se metoda malých krůčků. Zavést ze dne na den klientské dny je náročné a většinou neproveditelné. Ale začít s několika hodinami za měsíc, to už se většinou dá uskutečnit.

Jak je to u vás? Máte na plánování dost času? A funguje u vás něco, jako klientské dny? Podělte se o své zkušenosti a názory v komentářích.

Líbil se vám článek? Tak ho sdílejte dál. Díky!

Jiří Sobek
Lektor, konzultant a nadšený pisatel článků.

Akreditované online kurzy

Objednejte si nový e-book!

Nejstručnější a nejsrozumitelnější návod,

jak vytvořit kvalitní individuální plán.

Čeká vás 42 stran, které jsou nabité konkrétními postupy, technikami, zkušenostmi a příklady z praxe. Naučíte se vše potřebné, abyste dokázali plánovat dobře a s chutí.

Komentáře
  1. Diana napsal:

    Individuální přístup, priority, malé krůčky, jak já vám rozumím. Není nic jednoduššího, než sednout si s klienty a naslouchat, usmát se na ně. A zde narážíme na priority, den co den slýchávám ,není čas, máme práci, musíme zapisovat, musíme skládat pleny, musíme doplňovat pleny, musíme doplňovat žíňky, musíme, musíme a zase musíme. Individualita, taky jeden ze zásadních problémů. Stále přetrvává mylná představa o hromadné aktivizaci, a tu by měl provádět aktivizační. Proto ráda čtu vaše články, a plně se s nimi ztotožňuji, a je nás pár spřízněných duší které malými krůčky měníme zajeté metody. Diana

    • Jiří Sobek napsal:

      Diano, díky za Váš komentář. Vážím si toho, že moje články čtete a že s nimi i souhlasíte.

  2. Miloš Paleček napsal:

    Pane Sobku, nabízím výměnu zkušeností, jak efektivně individuálně plánujeme v zařízení se 109 klienty.

    • Jiří Sobek napsal:

      Dobrý den, pane Palečku, díky! Nechcete třeba napsat o vašich zkušenostech článek, který bych pak tady uveřejnil? Nebo je to spíš na popovídání u kávy?

  3. Míková Vladimíra napsal:

    Krásně napsané, bohužel, tak jak píšete, denni provoz patra je nad individuálně práci z klienty. Další věc- senioři dnes více a více dostávají do domova ve stavu,kdy vytvořit individuální plán je oříšek ( pokročilá demence, odmítání klienta). Zrovna já, mám pána, který prostě odmítá vůbec mluvit, natož nějaký plán,či cíl. Co pak ? U nás,aby se ,,splnilo ” vytvořil se plán jakoby naoko… Mam proto i dotaz- je individuální plánování pro klienty povinné ?? Nám je tvrzeno, že ano, ale pokud je klient v ústavu ,,doma ” nemá právo na to,rozhodnout se ? Na druhou stranu musím říct, že se u nás snižují stavy klientů, takže ,,snad” konečně bude chvíle,kdy bude čas na to,se klientovi věnovat, což by měla být především náplň naší práce 😉

    • Jiří Sobek napsal:

      Díky za reakci. Plánování u seniorů s demencí má velký význam. Ovšem nejde o to, tahat ze seniora nějaké cíle. Důležité je popsat, jak služba u konkrétního člověka probíhá. Od rána do večera, sedm dní v týdnu. V plánu je zaznamenáno, co od vás klient potřebuje a co ne, jakým způsobem provádíte různé věci tak, aby to tomu člověku vyhovovalo. Je to také plán, jak co nejlépe naplnit potřeby daného člověka a přispět k jeho spokojenosti. Plán také pomáhá, aby všichni pracovníci pracovali s klientem stejně, tak, jak je zvyklý. Takže nejde o nějaké (často nesmyslné) cíle, ale o to, aby se služba dokázala přizpůsobit konkrétnímu jednici. Jinak hrozí, že s každým klientem se bude pracovat podle zavedené rutiny, bez ohledu na jeho skutečná přání a potřeby.

  4. Ilona napsal:

    Individuální přístup je u nás priorita. Pracovník doprovází klienta dle jeho přání např. do cukrárny na kávu, pivo nebo si jen tak povídají na pokoji či při procházce nebo výletě. Tímto přístupem vznikají i podněty k individuálnímu plánování. Ilona

  5. Dagmar Čípová napsal:

    Děkuji za Vaše příspěvky. IP jsem dlouho nerozuměla. Měla jsem za to, že osobní cíle či tvoření jakýchsi plánů lze dělat snad jen u dětí vycházejících z dětského domova, které je potřeba v životě posunout někam dál. Když jsem se ptala na cíle seniorů, tak mi většinou říkali, že v životě už všech cílů dosáhli a jediným jejich cílem teď je akorát zemřít. A tak jsme často hledali nějaké nesmyslné cíle, abychom splnili to, co od nás bylo očekáváno. Teď už se na vše dívám jinak. Spíš než IP říkáme průběh služby, což si myslím, že je mnohem výstižnější. Dáša

  6. Klára cihlářová napsal:

    Pracují pro sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi oficiálně. Neoficiálně ještě i pro NZDM. Tak že dvě soc. služby za jeden plat. Jako sociální pracovník pro SASKU jsem sama. Mám 10 rodin, samozřejmě k tomu nepočítám že v jedné rodině se pohybuje 15 členů domácnosti 🙂 IP nestíhám vůbec dělat, protože musím nahánět další klienty do naší služby. Nařízeno od p. ředitelky. Ideální stav 15 rodin.
    CO bych za to dala, kdybych mohla pracovat 3 dny v týdnu a 2 dny home ofiice, kde bych v klidu mohla dělat IP. Zaměstnavatel nemá proto pochopení. Je nás málo.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů