Klienti jsou pasivní a nejraději nedělají nic. Co s tím?

Zaměstnanci v sociálních službách se dělí v zásadě do dvou skupin. Můžeme je označit skupina X a skupina Y. Tyto dvě skupiny se podstatně liší v tom, jak vnímají své klienty. Ukazuje se, že způsob, jakým zaměstnanec klienta vnímá, může podstatně ovlivnit jeho chování. Za malou chvíli zjistíte, jestli patříte do skupiny X nebo Y a co to pro vás a pro vaše klienty znamená.

Zaměstnanci X

Zaměstnanci skupiny X jsou přesvědčeni o tom, že klienti jsou v zásadě líní a pohodlní, snaží se vyhýbat veškerým aktivitám, rádi se nechávají obskakovat personálem a kdyby to bylo na nich, jen by seděli, koukali na televizi a pili kávu. Takové klienty je potřeba důsledně motivovat a aktivizovat, jinak by nedělali nic. Jako motivace fungují především vnější stimuly (odměny, případně tresty a sankce).

Zaměstnanci Y

Zaměstnanci skupiny Y věří, že pro klienty je aktivita stejně přirozená jako odpočinek. Jsou přesvědčeni o tom, že většina klientů se ráda zapojí do činností, které jim samotným dávají smysl. Že i přes své postižení nebo vysoký věk chtějí být něčím užiteční. A jsou přesvědčeni o tom, že většina klientů chce být co nejsamostatnější a při péči o sebe se snaží využívat své vlastní síly.

Čemu věříte vy?

Zásadní otázka zní: čemu věříte vy? Patříte spíš do skupiny X nebo do skupiny Y? Vtip je v tom, že obě skupiny zaměstnanců pro své přesvědčení nacházejí mnoho nezpochybnitelných důkazů. Jak je to možné?

Zaměstnanci skupiny X přistupují ke klientům spíše s nedůvěrou. Nabízejí klientům aktivity, o které klienti nemají hlubší zájem. Například společné vycházky. Neúčast klientů v těchto aktivitách vnímají pracovníci jako důkaz lenosti. Snaží se klienty přimět k činnosti direktivně, což ale u klientů vyvolává odpor. Ve výsledku nakonec klienti skutečně nejraději nedělají nic a teorie X je tím potvrzena.

Zaměstnanci skupiny Y méně tlačí na pilu. Nechávají klientům více prostoru pro vlastní rozhodování. Klienti cítí, že nejsou k ničemu nuceni. Pokud jim to zdraví dovolí, většina klientů se nějakým aktivitám a činnostem nakonec věnuje ráda. Musí ale být splněny dvě podmínky. Činnost – ať je to cokoliv – musí klienta bavit a musí mu nějakým způsobem dávat smysl. Výsledek tohoto přístupu je, že většina klientů je dle svých možností aktivní a teorie Y je tím potvrzena.

Sebenaplňující se proroctví

Co z toho plyne? Naše vlastní přesvědčení mají ohromnou sílu. Významně ovlivňují to, co děláme a jaké jsou výsledky naší práce. Často také fungují jako sebenaplňující se proroctví. Psychologové mnohokrát dokázali, že všichni máme tendenci silněji vnímat skutečnosti, které jsou v souladu s naším vlastním přesvědčením.

Teorii X a teorii Y popsal před šedesáti lety sociální psycholog Douglas McGregor. Jeho teorie byla původně určena manažerům, ale mě fascinuje, jak dobře se funguje i pro oblast sociálních služeb. McGregor říká, že většina organizací nevědomky přijímá jednu z těchto teorií a instinktivně vybírá pracovníky, kteří daný přístup podporují. Tím se toto přesvědčení v organizaci nadále upevňuje. Nepřipomíná vám to začarovaný kruh?

Co tedy dělat, když jsou klienti líní a pasivní? Možná je na čase podívat se na své vlastní přesvědčení. Je téměř jisté, že pokud v týmu pracovníků převládá přesvědčení typu X, tak výsledkem je množství pasivních klientů, které je téměř nemožné k něčemu namotivovat. Naopak přesvědčení typu Y vede k tomu, že klienti jsou mnohem aktivnější a nikdo je k tomu nemusí nutit. Řekl bych, že ve světě typu Y se žije a pracuje o dost radostněji.

Líbil se vám článek? Tak ho sdílejte dál! Děkuji.