Motivace vs. manipulace v sociálních službách

Představte si, že máte klienta pana Karla. Nejraději sedí v křesle a sleduje v televizi své oblíbené programy. Vy byste ale byli rádi, kdyby se trochu víc hýbal, chodil na procházky a třeba se i zapojil do nějakých aktivit. Chcete pana Karla motivovat. Kde je ale hranice mezi motivací a manipulací? Co je v pořádku a čemu se naopak vyhnout?

Podobné otázky se velice často objevují na kurzech individuálního plánování. V plánu klienta se například objeví cíl „zlepšit hygienu“. Za pár okamžiků ale vyjde najevo, že sám klient o zlepšování hygieny vlastně ani nestojí. „No tak ho budeme motivovat“, řekne pracovník. „Je to přece v jeho zájmu.“

Je to v zájmu klienta. Opravdu?

Větu „je to v zájmu klienta“ jsem v minulosti slýchával velice často. Bylo to jakési zaklínadlo, které umožňovalo pracovníkům v různých zařízeních dělat téměř cokoliv bez ohledu na vůli klienta. On tomu přece nerozumí a je to v jeho zájmu… Tato věta tak otevírala prostor pro nejrůznější druhy manipulace.

Co je manipulace a co ne

Manipulace je snaha ovlivnit myšlení a chování druhého člověka (klienta) s cílem prosadit vlastní přání, zájmy či potřeby (přání a potřeby pracovníka nebo celé organizace).

Motivace je naproti tomu snaha podpořit člověka (klienta) v dosažení toho, co sám chce, co si přeje a co pro sebe považuje za důležité.

Dva úplně jiné příběhy

Vraťme se nyní k panu Karlovi. Víte, proč pan Karel sedí nejraději u televize? Dříve byl daleko aktivnější, ale potom měl ošklivý pád se zlomeninou a teď má strach, aby se mu zas něco nestalo. A vlastně ho samotného mrzí, že se nikam nedostane. Chtěl by, ale strach je silnější. Pokud v tomto případě bude personál pomáhat panu Karlovi, aby svůj strach překonal a více se pohyboval, můžeme skutečně mluvit o motivaci.

Ale je tu ještě pan František. Ten také nejraději sedí v křesle u televize. Na rozdíl od pana Karla takto tráví svůj volný čas od nepaměti. A je s tím naprosto spokojený. Na poslední poradě zaměstnanců ale zazněl pokyn pana ředitele, že je nutné pana Františka více aktivizovat. Rodina si to přeje.

Snaha personálu „motivovat“ pana Františka k vycházkám a aktivitám se v tomto případě velice snadno může zvrhnout v manipulaci. Hlavní je v tuto chvíli zájem personálu naplnit přání rodiny i pana ředitele. Vůle pana Františka se dostala až na druhou kolej.

Jak poznáme manipulaci

Situace, kdy dochází k manipulaci, má obvykle tyto znaky:

  • pracovník prosazuje svoji vůli, zájem nebo názor (musíte chodit na vycházky, jinak si na nás bude rodina stěžovat a já nechci mít nepříjemnosti)
  • pracovník má pocit, že nejlépe ví, co je pro klienta dobré (vycházky jsou zdravé, sezení u televize je neužitečné)
  • pracovník nerespektuje, že klient říká NE (prostě chodit budete, o tom nebudeme diskutovat)
  • pracovník jedná z pozice autority a moci (rozhodli jsme to tak všichni na poradě, doporučuje to lékař, chce to pan ředitel)
  • pracovník klientovi vyhrožuje, vzbuzuje strach či pocit viny (jste líný, vůbec se nesnažíte, pan ředitel se bude zlobit, když nebudete aktivnější, tak špatně skončíte).

Motivace je založena na respektu

Situace, kdy se jedná o skutečnou motivaci, vypadá takto:

  • pracovník respektuje vůli, přání a názor klienta, nesnaží se ho nikam dotlačit, klient má na výběr
  • pracovník v dané situaci neprosazuje žádný vlastní zájem, odlišný od zájmů klienta
  • když klient řekne jasné NE, snaha o motivaci v danou chvíli končí
  • pracovník respektuje životní styl klienta a jeho představy o životě, nesnaží se klienta předělat proti jeho vůli
  • pracovník zaujímá vůči klientovi partnerský přístup.

Nic není černobílé

Mezi motivací a manipulací vede v praxi často nejasná hranice. Ve hře je někdy až příliš mnoho věcí. Pokud například klient zanedbává svoji hygienu a obtěžuje zápachem své okolí, možná není chyba na něj trochu víc zatlačit. Nebo klient diabetik, který zanedbává dietu a hrozí mu amputace nohy. Možná je správné snažit se dietu prosadit i když z toho klient není dvakrát nadšený.

Ale i v těchto situacích existují hranice, za které bychom jít neměli. Tyto náročné situace je vždy dobré prodiskutovat v týmu a společně hledat hranici, kam až můžeme zajít. Užitečný bývá i pohled zvenčí, například názor supervizora.

Stojí ještě za to dodat, že v sociálních službách může vzniknout i opačný problém. Nezřídka se totiž i klienti chovají manipulativně vůči personálu nebo svému okolí. Ale to je téma až na příští článek.

Líbil se vám tento článek? Tak ho sdílejte dál! Díky.

Jiří Sobek
Lektor, konzultant a nadšený pisatel článků.

Otevřené kurzy

Praha, Brno, Ostrava, Liberec

24. – 25. 9. 2019 | Jak dobře individuálně plánovat | Praha | info zde

26. 9. 2019 | Práce s rizikem v sociálních službách | Liberec | info zde

15. – 16. 10. 2019 | Jak dobře individuálně plánovat | Brno | info zde

22. 10. 2019 | Základy leadershipu v sociálních službách | Praha | info zde

23. 10. 2019 | Práce s rizikem v sociálních službách | Praha | info zde

30. 10. 2019 | Základy leadershipu v sociálních službách | Brno | info zde

31. 10. 2019 | Práce s rizikem v sociálních službách | Brno | info zde

6. 11. 2019 | Základy leadershipu v sociálních službách | Ostrava | info zde

7. 11. 2019 | Práce s rizikem v sociálních službách | Ostrava | info zde

Těším se na vás!

Komentáře
  1. Zuzana Štádlerová napsal:

    Pane Sobku,

    naprosto souhlasím s vaším článkem. Ano, celá společnost v ČR je nastavená na snahu o změnu či vývoj člověka z vnějšku, místo aby za prvé jedinec byl veden k vlastnímu seberozvoji a za druhé byl rozpoznáván jeho vnitřní potenciál a z něho se vycházelo. Přímo bijící do očí je to na příkladu dětí ve školách. Co to s nimi provádíme? Kdysi před stovkami let, možná i tisíci (na čase nezáleží) bylo normální, že ve společnosti panovala taková atmosféra a moudrost, že byl v každém dítěti rozpoznáván jeho potenciál už v předškolním věku (zda bude šikovný spíše jako řemeslník nebo spíše jako bojovník či vědec, děvčata zase jako šikovné hospodyně, léčitelky či veduny apod.) a tento potenciál byl až do dospělosti rozvíjen. Místo toho, abychom našim dětem naslouchali, tak je nutíme zlepšovat se v tom, v čem potenciál nemají (špatné známky z některých předmětů). A stejně tak je to s lidmi v jakémkoli jiném věku, tedy i ve stařeckém. Kdysi byli stařešinové rodu ctěni pro svou moudrost. A moudří byli. A co dnes? Některým lidem jsou dokonce na obtíž. Společnost je už tak poničená po staletí vnucovanými praktikami kohosi v zákulisí, že již ani nerozpoznává, co je normální a co ne. Naštěstí se ale již pomalu postupně vše mění. Žijeme ve velmi výjimečné době, což si dříve nebo později každý uvědomí. Zatím je to ale vidět ve sférách, kam většina lidí svou pozornost neupírá.

    Přeji krásný den.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *