Nejdůležitější otázka pro lidi v pomáhající profesi

„Uvědomila jsem si, že bych měla víc myslet na sebe a začít dělat věci, co já chci a nedávat neustále přednost ostatním před sebou.“ Takto stručně a jasně vystihla jedna účastnice kurzu podstatu syndromu vyhoření. Ovšem věnovat pozornost vlastním potřebám nebývá vždycky snadné.

S čím potřebuji pomoci já?

V pomáhající profesi se lidé často orientují na potřeby druhých a své vlastní potřeby přehlíží. Snaží se naplnit všechny možné potřeby klientů, členů své rodiny, přátel, sousedů a dalších lidí. Ale sami sobě nedopřejí to, co potřebují. Své vlastní potřeby odsouvají na později. Nebo se tváří, že vlastně nic nepotřebují.

Nejdůležitější otázka pro člověka v pomáhající profesi zní: „S čím potřebuji pomoci já?“

Někdy je těžké si tuto otázku položit. Připustit, že mám své vlastní nenaplněné potřeby, problémy, deficity. Že nejsem pouze ten silný a pomáhající, ale že i já sám potřebuji s něčím pomoci. Ovšem když toto člověk připustí, uleví se jemu samotnému i lidem v jeho okolí.

Paradox pomáhání

V sociálních službách působí spousta lidí, kteří se sice pomáháním živí, ale sami si o pomoc říct nechtějí. Nedokáží pomoc přijmout. Může to být tím, že člověk nechce dát najevo svoji slabost. A může se za tím také skrývat přesvědčení, že všechno musím zvládnout sám. Že nemůžu druhé zatěžovat svými starostmi a problémy. Může se za tím skrývat nedůvěra, jestli tu vlastně je někdo, kdo by mi chtěl pomoci.

Někdy také člověk z pomáhání druhým čerpá pocit své vlastní hodnoty. Když pomáhám, jsem užitečný, lidé mě oceňují a mají mě rádi. Když budu od druhých něco chtít, budu na obtíž.

Síla skrytých přesvědčení

Tato přesvědčení bývají většinou skrytá a nevědomá. Vznikají v průběhu života, často již v dětství. Ale na člověka mají velký vliv v průběhu celé dospělosti. A mohou vést k tomu, že naplňování vlastních potřeb se pro člověka stane obtížné. Dělat něco jen pro sebe může být spojené s obavami a pocitem nejistoty. Můžu si to dovolit? Není to sobecké? Co tomu řeknou ostatní? Na druhou stranu pomáhat druhým je lákavé. Je to sázka na jistotu. Když dělám něco pro druhé, získávám pocit ocenění, pocit přijetí, pocit jistoty. A to může být velice lákavé.

Hledání rovnováhy

Vyhoření je ztráta vnitřní rovnováhy. Rovnováhy mezi tím, co děláme pro druhé a co děláme pro sebe.

Dělat věci pouze pro sebe a dobře se postarat o své vlastní potřeby je nutná podmínka, abychom mohli být užiteční druhým. Jinak se staneme pouze vyčerpanými stroji na pomáhání.

Zkuste si malý experiment. Vezměte si papír a rozdělte ho svislou čarou na dvě poloviny. Na jednu polovinu papíru si napište seznam všech věcí, které v současnosti děláte pro druhé a pro naplnění jejich potřeb. V práci i mimo práci. Na druhou polovinu si napište, co všechno děláte pro sebe a pro naplnění svých vlastních potřeb. Velká výzva pro každého člověka v pomáhající profesi spočívá v tom, aby obě strany byly v rovnováze.

Jak váš seznam dopadl? A co je podle vašeho názoru ta nejdůležitější otázka pro lidi v pomáhající profesi? Podělte se o své názory a zkušenosti dole v komentářích. Díky!