Nepořádek v sociálních službách

Je nepořádek špatný? Řeč je o tom, že občas mají někteří klienti pobytových služeb ve svém pokoji neuklizeno. Přesněji řečeno, mají uklizeno jinak, než by si personál představoval. Pracovníci pak řeší dilema: Je správné snažit se, aby měl klient v pokoji perfektní pořádek? Nebo je lepší nechat to na něm?

Jako doma

Většina pobytových služeb má v názvu slovo domov. Ale když se řekne domov, co to vlastně znamená? Je to místo, kde se člověk cítí v bezpečí, kde se cítí druhými přijímán a respektován, kde si může věci dělat podle svého a zažívá pocit soukromí.

V běžném světě mají někteří lidé své domovy naklizené a vysmýčené, jiní úklid tolik neřeší a libují si v kreativním nepořádku. Podoba domova odráží osobnost lidí, kteří ho obývají. Proč by to v sociálních službách mělo být jinak?

Ztráta pocitu soukromí

Když se člověk ze svého původního domova stěhuje do pobytové sociální služby, přichází o velkou část svého soukromí a také o velkou část kontroly nad svým životem. Potřeba soukromí a autonomie však patří mezi základní lidské potřeby, podobně jako třeba jídlo nebo pití. Výzkumy ukazují, že ztráta pocitu soukromí a kontroly má na člověka výrazně negativní vliv. Například u seniorů ve velkých rezidenčních zařízeních může vést i ke zkrácení doby dožití v pobytové službě.

Pocit soukromí může klient ztratit třeba když jeho pokoj dle představ personálu nevypadá dobře. „Vedoucí mi řekla, ať jdu a ten pokoj prostě uklidím. Ale klientovi se to vůbec nelíbilo a já z toho také nemám dobrý pocit,“ popisuje pracovnice pobytové služby celkem obvyklou situaci.

Jak takový nevyžádaný úklid vnímá klient? Stačí si představit, že by k vám domů přišel někdo cizí a začal vám přerovnávat věci. Jak byste reagovali? U klientů pocit ztráty soukromí poměrně často vede k nějaké formě problémového chování. Ale možná jsme to my, kdo ten problém způsobil.

Řeč samozřejmě není o extrémech. Když se v pokoji klienta šíří plíseň a po podlaze pobíhá hmyz, je jistě potřeba to řešit. Zde mluvíme o běžném nepořádku, který nikomu neškodí a nikoho neohrožuje.

Vzorný úklid je naše vizitka

Proč se pořádek v pokoji klienta zdá tak důležitý? Zčásti je to dědictví minulosti. Dříve měly sociální služby výrazně instituční charakter. Mezi klasické priority ústavní péče patřily čistota, pořádek, zdraví a bezpečí. Když se v ústavu vše blýskalo a vonělo savem, bylo to pokládáno za znak dobře fungující služby. Nikdo neřešil, že klienti mají nulové soukromí, jsou zavíráni do klecových lůžek nebo přehnaně medikováni. Znakem kvality byla čistota.

Myslím, že částečně tento pocit přetrvává dodnes. Pracovníci berou pořádek na pokoji klienta jako svoji vizitku. V jednom chráněném bydlení to například vedlo k tomu, že klienti museli kromě běžných úklidů jednou za měsíc provádět kompletní generální úklid, protože co kdyby někdo přišel na návštěvu. Nutno dodat, že sami klienti o takto nablýskaný domov nestáli a neustálé uklízení pro ně bylo otravné.

Naproti tomu se mi líbil postřeh jednoho inspektora v chráněném bydlení pro sedm mužů. Všude byl vzorný pořádek, ale na pana inspektora to velký dojem neudělalo. „To je divné“, uvažoval nahlas, „když by kdekoliv jinde bydlelo sedm mužů pohromadě, tak by to rozhodně vypadalo jinak“. Přehnaný úklid hodnotil spíše jako ústavní prvek než jako znak kvalitní služby.

To nás vede k otázce, co je vlastně hlavním úkolem sociální služby. Zajistit, aby všude bylo perfektně uklizeno, ať se to klientům líbí nebo ne? Nebo spíš nabídnout lidem skutečný pocit domova, kde se člověk cítí respektován? Nabídnout pocit soukromí, které bez opravdu vážných důvodů nikdo nenarušuje?

Líbil se vám článek? Tak ho sdílejte dál! Děkuji.