Zakázané emoce v sociálních službách

Lezou vám někdy klienti na nervy, štvou vás a hýbou vám žlučí? Silným a náročným emocím se v sociálních službách nelze vyhnout. Jak ale s náročnými emocemi zacházet, aby neškodily vám ani klientům? V tomto článku si popíšeme několik konkrétních postupů a technik, které vám pomohou silné a nepříjemné emoce úspěšně zpracovat.

Každý někdy cítí něco podobného

Žádný člověk nemůže svou vůlí ovlivnit, jaké emoce cítí. Hněv, nechuť, zklamání, frustrace, odpor. Každý někdy podobné pocity cítí. Za občasné negativní emoce vůči klientům se nemusíme stydět. Rozhodující je, jak na tyto emoce reagujeme a jak následně jednáme.

Prvním krokem ke zpracování negativní emoce je připustit si, že tuto emoci cítím. Řada lidí si myslí, že cítit vůči některému klientovi nechuť, hněv či odpor je nevhodné a neprofesionální. Mnohdy si tyto pocity raději ani nepřipustí, potlačují je a tváří se, že neexistují.

Práce v pomáhající profesi vyžaduje, abychom byli v dobrém kontaktu se svými emocemi. Abychom si zřetelně uvědomovali emoce, které prožíváme. I negativní emoce nám mohou pomoci posunout se ve spolupráci s klientem tím správným směrem.

Nebuďte příliš milí

Představte si, že je vám určitý klient z nějakého důvodu nesympatický a pociťujete vůči němu odpor. To se může stát. Na tuto nepříjemnou či „nevhodnou“ emoci můžeme reagovat různě. Například tak, že se snažíme danou emoci ignorovat a potlačit. Sobě ani ostatním nechceme přiznat, že podobnou emoci cítíme. Sami sebe za to kritizujeme a odsuzujeme. Snažíme se zachovat tvář milého a přátelského člověka a nutíme se do úsměvu. Klient ovšem většinou vycítí, že je náš úsměv poněkud falešný.

Další obranou proti nepříjemným emocím je racionalizace. Sami sobě logicky vysvětlujeme, že k podobným pocitům nemáme důvod nebo že na tyto pocity nemáme nárok a že klient je vlastně docela milý člověk. To ale obvykle příliš nepomáhá.

Jak na nepříjemné emoce

První krok k úspěchu je umět vnímat své emoce s otevřeností a bez posuzování. Vzít nepříjemný pocit na vědomí, aniž bychom ho jakkoliv hodnotili. Tato dovednost je jedním z prvků emoční inteligence, o které ve svých knihách píše psycholog Daniel Goleman.

Důležitá je schopnost nepříjemnou emoci akceptovat, naplno procítit a prožít. Nesnažit se od sebe nepříjemný pocit odehnat, ale dát mu prostor. Je užitečné zaměřit se na fyzický prožitek emoce. Každá emoce je totiž spojena s konkrétním fyzickým prožitkem. Když máme vztek, můžeme například cítit intenzivní pocity v oblasti hrudníku. Pocit strach zase může být spojený se svíráním v břiše či hrdle.

Pokud cítíte nepříjemnou emoci, zkuste si všimnout, kde v těle se vaše emoce projevuje a chvíli tento pocit naplno vnímejte. To je důležitý krok k tomu, abyste mohli náročnou emoci vnitřně zpracovat. Pomáhá také klidné a pomalé dýchání.

Možná zjistíte, že po chvíli se nepříjemná emoce sama zjemní a zeslábne nebo úplně zmizí. Jak říká neuroložka Jill Bolte Taylorová, emoce, se kterými nebojujeme a nesnažíme se je potlačit, mají přirozenou tendenci samy poměrně rychle odeznít.

Od emocí k akci

Negativní emoce pro nás většinou mají nějaké důležité poselství, které se nevyplácí ignorovat. Máme díky nim šanci uvědomit si něco podstatného a na základě toho přiměřeně jednat.

Nechuť ke klientovi může být například způsobená únavou. V tom případě je důležité více myslet na odpočinek. V pomáhající profesi člověk může zažívat nejenom fyzickou únavu, ale i emoční vyčerpání. Zvláště velmi empatickým lidem toto emoční vyčerpání hrozí ve zvýšené míře.

Nebo nám nepříjemný pocit hlásí, že se s námi klient snaží manipulovat. Možná je na čase si lépe nastavit své vlastní hranice. naučit se v určitých situacích říct zřetelné ne.

V některých situacích je důležité umět v kontaktu s klientem vhodnou formou vyjádřit i určitou negativní emoci: pocit naštvanosti, zklamání nebo znechucení. Autentický projev pracovníka může být pro klienta cennější než neosobní naučený úsměv.

Může se stát, že i klíčový pracovník začne vůči svému klientovi cítit negativní emoce. Může to být například tím, že je pracovník vyčerpán řešením stále se opakujících klientových problémů. Není to žádné selhání, ale naopak znak profesionality, když v takovém případě pracovník požádá o změnu a o přidělení jiného klienta.

Silné a náročné emoce k sociálním službám patří. Není moudré se jim vyhýbat. Pokud se s nimi naučíme zacházet, mohou se stát naším spojencem.

Líbil se vám tento článek? Tak ho sdílejte dál! Děkuji.