10 otázek pro sestavení dobrého rizikového plánu

Ať se nám to líbí nebo ne, klienti sociálních služeb se ve svém životě setkávají s nejrůznějšími riziky. Mnoho zaměstnanců si klade otázky, jak rizikové situace zvládat bezpečně. Bez zbytečného omezování klientů a zároveň bez přehnaného riskování. Několik užitečných vodítek najdete v tomto článku.

Riziko patří k životu

V minulosti byla každá riziková situace vnímána jako něco nežádoucího. Jako něco, před čím je nutné klienty za každou cenu ochránit. Často i za cenu velkého omezení svobody a soukromí klientů.

V moderních sociálních službách se prosadil jiný přístup. Rizikové situace vnímáme jako součást běžného života. Žádný člověk, ani klient sociální služby nemůže být stoprocentně chráněn před všemi riziky.

Sociální služba však může klientům poskytovat takovou podporu a pomoc, díky které bude klient schopný zvládat rizikové situace co nejbezpečnějším způsobem. Na jedné straně se snažíme o zachování maximální svobody každého klienta a na druhé straně usilujeme o dosažení maximálního bezpečí.

Každá situace je unikátní

Každý klient je jiný a každá konkrétní riziková situace je unikátní. Proto je nutné každou situaci posuzovat zvlášť. Nejlépe v týmu, například v rámci individuálního plánování. Pomoci vám může například sada otázek, které uvádí Carol Sellars ve své knize Risk assessment in people with learning disabilities.

Hodnocení rizikové situace v deseti krocích

Představte si jakoukoliv rizikovou situaci, která se týká konkrétního klienta. Například paní Novotná chce chodit sama nakupovat do blízkého obchodu. Vy společně s ostatními přemýšlíte, zda tato situace nebude pro paní Novotnou příliš velkým rizikem. Následující otázky vám pomohou situaci co nejlépe posoudit a vyhodnotit:

• Co je pravděpodobný následek přijetí rizika? Jaké konkrétní nebezpečí (následek) klientovi reálně hrozí?
• Jaká je pravděpodobnost toho, že se tento následek dostaví, bude-li riziko přijato? Je téměř jisté, že se klientovi něco nežádoucího přihodí nebo je to spíše málo pravděpodobné?
• Je hrozící nebezpečí natolik vážné, že riziko nemůže být přijato?
• Existuje nějaké opatření, které by mohlo snížit následky, jestliže se objeví problém?
• Co získá klient ze zkušenosti, která vyžaduje přijetí rizika?
• Je pravděpodobné, že tato zkušenost bude užitečná nebo příjemná pro daného klienta? Nebo převažuje pravděpodobnost škody a ublížení?
• Jak bych se rozhodnul v případě, že by se jednalo o mě nebo o člena mé rodiny?
• Co si o situaci myslí kolegové?
• Do jaké míry si klient uvědomuje míru rizika a možné následky? Může klient posoudit, jaké ohrožení mu hrozí?
• Jestliže ne, panuje shoda v názoru na řešení situace mezi lidmi, kteří klienta dobře znají (personál, rodina)?

Pokud si tým při řešení konkrétních rizikových situací položí tyto otázky, je velká pravděpodobnost, že najde to nejlepší možné řešení dané rizikové situace. Odpovědi na tyto otázky pak tvoří rizikový plán. O tom bude podrobněji řeč v některém dalším článku.

Pokud vás toto téma zaujalo a chcete jít více do hloubky, zvu vás na akreditovaný kurz Práce s rizikem v sociálních službách v Brně, Ostravě a Praze. Více informací naleznete zde.

Zaujal vás tento článek? Tak ho sdílejte dál. Díky!