Obrovská dlouhotrvající únava, frustrace, zklamání a nechuť se mezi lidmi objevují stále častěji. Podle studie pražské psychiatrické kliniky se 34% lidí v České republice cítí být ohroženo syndromem vyhoření. Co dělat, abyste v práci nevyhořeli i vy? Možností je naštěstí celá řada.
Harvardští psychologové Matt Killingsworth a Daniel Gilbert ve svém výzkumu zjistili, že lidé jsou spokojenější, když myslí na to, co právě dělají. Což se jim ale moc nedaří. Zhruba polovinu času bloudí kdesi v myšlenkách. Vzpomínají, plánují, přemýšlí nad problémy. Svá zjištění shrnují Gilbert a Killingsworth takto: „Lidská mysl je toulavá. A toulající se mysl je nešťastná mysl. Chcete být šťastnější? Žijte přítomností.“
To se ale lépe řekne, než udělá. Jak žít přítomností, když máme v hlavě spoustu starostí, úkolů a plánů? Dr. Jon Kabat-Zinn učí lidi žít v přítomnosti v průběhu svého protistresového programu Mindfulness-Based Stress Reduction. Pomocí jednoduchých technik zaměřených na dech, tělo a smysly se lidé učí zklidnit svoji mysl a více si užít to, co právě prožívají. Zároveň se tak velice účinně zbavují nahromaděného stresu.
Tuto dovednost můžete trénovat i zcela neformálně. Snažte se nevěnovat zbytečně moc pozornosti negativním myšlenkám, různým obavám a strachům. Zkuste raději naplno vnímat, co prožíváte právě teď. Naplno se soustřeďte na to, co právě děláte. Ať už pracujete, jíte, sprchujete se nebo myjete nádobí. Uvědomte si sami sebe, své tělo, své okolí. Aspoň na chvíli. Zjistíte, že tyto krátké návraty do přítomnosti váš den výrazně zpříjemní.
Pokud má člověk v práci podávat dobrý výkon, musí zároveň dobře pečovat sám o sebe. Spousta lidí se ale nechá zavalit prací a na sebe zapomíná. Výsledkem je nerovnováha mezi pracovním a osobním životem. Podle lékařů ze slavné Mayo Clinic je právě tato nerovnováha jednou z častých příčin vyhoření.
Je tedy dobré se čas od času podívat na jednotlivé životní oblasti a uvědomit si, kolik času a energie jim věnujete:
Někdy může pomoci, když si uděláte dokonce plán péče o sebe. Uvědomte si, co pro sebe potřebujete každý den, týden či měsíc udělat, abyste se cítili dobře. Abyste mohli spokojeně fungovat. A pokud se vám času nedostává, napište si důležité body z tohoto plánu přímo do diáře. Udělejte si čas na to, z čeho máte radost a co vám dodává energii. Neodkládejte to.
Smutnou skutečností je, že lidé, kteří jsou ohroženi vyhořením, mají obvykle dost nefunkční vztahy. Není divu. Když je člověk pořád v práci a i ve svém volnu má práce plnou hlavu, tak to vztahům příliš neprospívá.
Když člověk nechce v práci vyhořet, musí si umět udělat dost času na své blízké. Udržovat přátelské vztahy a navazovat nové. Mít dostatek přátel i mimo okruh kolegů z práce. Neunikat před problémy ve vztazích do práce.
Je také důležité umět říci blízkému člověku, co mě trápí. Nedusit problémy sám v sobě, ale mít se komu svěřit. A umět také ostatní požádat o pomoc. Nesnažit se vše zvládnout vlastními silami, ale umět přijmout pomoc. Pokud se jedná o pracovní problémy, je také vhodné vyhledat pomoc supervizora, mentora nebo kouče.
Člověk, který je zavalen prací, velice často přestává vnímat své tělo. Jeho pozornost je natolik pohlcena pracovními úkoly a řešením různých problémů, že jemné tělesné signály prakticky neproniknou do vědomí. Člověk si svého těla začne všímat teprve tehdy, když je něco hodně špatně. A to je trochu pozdě.
Účinnou prevencí může být například technika body scan, při které si člověk postupně uvědomuje pocity v jednotlivých částech svého těla. Může také pomoci, když se párkrát za den zastavíte a uvědomíte si své tělo. Jste unavení nebo plní energie? Máte hlad nebo žízeň? Cítíte napětí nebo uvolnění? Bolí vás někde něco?
K péči o tělo samozřejmě patří dobrá strava, dostatek tekutin, odpočinek, spánek, relaxace, správné dýchání, dostatek pohybu a sport. To všichni víme, ale neuškodí si to čas od času připomenout.
Někteří lidé mají tendence sami sebe přetěžovat. Překračují své hranice a žádají toho po sobě příliš. Jednají sami se sebou nelaskavě. Chtějí sami po sobě přehnané výkony. A chtějí být s ostatními co nejvíc zadobře, takže nedokáží odmítnout jejich přání a prosby.
Je tedy důležité znát své hranice. Vědět, kam až mohu zajít. Co je v mých silách a co už ne. Stanovit si realistické cíle. Umět říct, že toho mám příliš. Zvládnout říct ne. A to je pro mnoho lidí velice těžké.
Respektovat hranice znamená také stanovit jasnou dělicí čáru mezi prací a osobním životem. Nedopustit, aby se práce postupně stala hlavní životní náplní. Protože když se to stane, je člověk na nejlepší cestě k vyhoření.
Někteří lidé mění práci často a jiní vydrží na jednom místě dlouhé roky. Ovšem když děláte stejnou práci řadu let, může se stát, že prvotní nadšení pomalu vyprchá a vy sklouznete ke každodenní rutině. Najednou zjistíte, že už vás práce příliš nenaplňuje. A to je první krok směrem k vyhoření.
Účinnou prevencí je proto práci občas změnit. Může to být i malá změna náplně vaší práce. Nějaká nová činnost, která vás bude bavit. Můžete také přejít do jiného týmu ve vaší organizaci.
A můžete udělat i zásadnější změnu. Změnit zaměstnavatele nebo dokonce i obor. Závisí na vaší situaci a chuti ke změnám. Má to ale jeden malý háček. Čím je člověk v práci vyhořelejší, tím menší motivaci ke změnám cítí. Takže případné změny raději moc neodkládejte.
A je zde ještě jeden důvod, proč je někdy změna nutná. V některých týmech totiž vládne přímo toxická atmosféra. Projevuje se všudypřítomnou frustrací, nechutí, pocitem bezmoci, vzájemnými podrazy a zákulisními válkami. Podle výzkumů Davida Logana je takových týmů cca 24%. To je poněkud znepokojující číslo.
Pokud v takovém týmu pracujete, tak vás to může zničit. Jako jednotlivec prakticky nemáte šanci tuto náročnou atmosféru změnit (pokud nejste šéf). Nejrozumnější je z takového týmu odejít. Na světě existuje opravdu hodně týmů, kde je atmosféra lepší a kde se i vám bude dařit o mnoho lépe.
Přihlaste se
na jeden z oblíbených akreditovaných kurzů
Informace o všech kurzech naleznete ZDE.
Zjednodušujeme
individuální plánování
Program Joplan vám přináší snadný způsob, jak vytvářet jednoduché, přehledné a kvalitní individuální plány. Ulehčete si práci ještě dnes!
Zajímavé, pro mě osobně aktuální téma. Jsem ve věku 50 a více. Ve firmě pracuji dvacet let, prošla jsem v rámci firmy tři pozice, od vedoucí chráněných dílen, volnočasových aktivit seniorů a nyní přímá péče . Vše o čem se zmiňujete v článku je možné, a překonané. Potýkám se s novým problémem, jak ukočírovat nabyté dovednosti a vědomosti , svůj věk, a spolupráci s mladšími kolegy. S nadhledem se dá vše zvládnout.
Jeden můj známý mi řekl, že trpí syndromem vyhoření. Snažila jsem se být veselá, ale nikam to nevedlo, naopak výsledně jsem si připadala blbě. Za jistý čas jsem se ho sms zeptala, jak se mu daří. Odpověděl, že se to dá…a co já?
Napadla mne spousta prožitých hloupostí, ale výsledek, napsat to jednou větou, že mně zrovna tak mi připadal nejlepší. V práci často zažívám, že kolegyně dojdou na to, že mi podpořit až zas tak moc nevadí a stejným způsobem se mě snaží do pomoci i když zrovna mám dost svých problémů.