Jak poznat kvalitu pobytové sociální služby? Může to být hotová věda nebo také dost nepříjemná záležitost. Dnes vám chci nabídnout jeden příjemný způsob, který podle mých zkušeností kvalitu služby odhaluje rychle a spolehlivě.
Není potřeba trávit dlouhé hodiny studiem dokumentace a nejrůznějšími rozhovory. Musím říct, že s touto činností mám bohaté zkušenosti, protože jsem v minulosti zpracovával mnoho různých auditů kvality. Ale časem jsem zjistil, že to jde i jednodušeji. Stačí si v daném zařízení dojít na oběd.
Ano, skutečně je to tak. Jako lektor navštěvuji za rok spoustu různých zařízení a většinou si v průběhu kurzu dám v zařízení oběd. A začal jsem si všímat toho, že v zařízení, které vypadá kvalitně, se vždy také dobře vaří. Někdy až podivuhodně dobře. Zvlášť když člověk pomyslí na výši stravovací jednotky. A naopak. V zařízení, které má evidentně k dobré kvalitě služeb ještě dlouhou cestu před sebou, se většinou vaří mizerně. Za ty samé peníze dokáže jedno zařízení vykouzlit výborný oběd a druhé zařízení vyrobí blaf.
Stačí zajít na oběd a inspekce nebo audit by mohl být z 80% hotový. Zkuste pozvat na oběd někoho zvenku a poproste ho, ať vám řekne, jak mu chutnalo. Ale upřímně. A možná se o skutečné kvalitě své služby dozvíte víc, než z několikadenní inspekce.
Proč má zrovna jídlo tak velkou vypovídající hodnotu vzhledem k celkové kvalitě služeb? Stačí si uvědomit, že jídlo je jedna ze základních a velmi důležitých potřeb člověka. Při jídle samozřejmě nejde o to nějak se zasytit a neumřít hlady. Na jídlo se lidé často těší (a klienti pobytových služeb dvojnásob). O jídle si lidé povídají, čtou v časopisech, dívají se na pořady o vaření v televizi. V pobytových službách bývá pro mnoho klientů jídlo jedna z mála radostí, která jim zbývá.
Když navštívíme jídelnu, můžeme se na vlastní kůži a vlastními smysly přesvědčit, jakou pozornost věnuje zařízení této obrovsky důležité potřebě. A obvykle to dost přesně ukazuje, jakou pozornost věnuje zařízení i ostatním, méně viditelným a méně uchopitelným potřebám klientů.
Jídlo ukazuje, jak bere zařízení klienty a jejich potřeby vážně. Jde třeba i o možnost volby. Možnost vybrat si z více jídel. Někde věc zcela normální a jinde věc neslýchaná. Opět to ukazuje, nakolik berou klienty v daném zařízení vážně.
Mám takovou naději, že třeba díky tomuto článku se v některém zařízení se slabší kuchyní začne vařit opravdu dobré jídlo. A hned v několika variantách na výběr. V tom případě by toto byl nejužitečnější článek, který jsem kdy napsal.
Co si o tom myslíte vy? Jak se vaří u vás? Jak by dopadl test kvality služeb provedený ve vaší jídelně? Své názory pište do komentářů níže. Děkuji!
Přihlaste se
na jeden z oblíbených akreditovaných kurzů
Informace o všech kurzech naleznete ZDE.
Zjednodušujeme
individuální plánování
Program Joplan vám přináší snadný způsob, jak vytvářet jednoduché, přehledné a kvalitní individuální plány. Ulehčete si práci ještě dnes!
Dobrý den, velmi zajímavá úvaha a dalo by se toto pojetí „kvality z talíře“ asi ještě více rozvinout. Stejně tak by se dalo nahlížet i na další věci spojené s jídelnou (zda si klient nalévá polévku sám, jak vypadá asistence klientům v jídelně, jak vypadá samotná jídelna atd.). Současně neplatí, že co pobytová služba, to profesionální kuchaři a jídelna v zařízení. V chráněném bydlení, které poskytujeme, nemají klienti kuchařky a nedáte si u nás oběd, ale i zde platí, že se dá přes „kvalitu z talíře“ hodně poznat.
díky za článek
Dobrý den, díky za inovativní pojem „kvalita z talíře“, třeba se ujme 🙂 Souhlasím s vámi, drobné detaily často vypovídají hodně.
My máme stravu z Thomayerovy nemocnice. Jídelní lístky se po 3 týdnech opakují a lidem chutná jen několik jídel. S ostatními jídly spokojeni nejsou, nejčastěji si stěžují na tvrdé maso.
Díky za zkušenost, Olgo. Nemocniční strava většinou nebývá úplný ideál…
Hezké! Mám další podnět – otázku „Využíváte dobrovolníky?“ Zařízení, která se nestydí za to, jak fungují, se nebojí pustit si do provozu ke klientům dobrovolníky. Zařízení, která poskytují kvalitní péči, bývají komunikativní, otevřená, nebojí se nechat lidi „zvenčí“ nahlížet pod pokličku.
No jo, jak k tomu ale přijdeme my a jiní, kteří vlastní jídelnu nemáme, protože nejsme pobytovka? Také byste pro nás měl nějaký rychlý test kvality služeb?
Díky, to je zajímavá otázka: co ve vaší službě je tím detailem, který o mnohém vypovídá?
Prima, myslím, že „kvalita z talíře“ se opravdu dá poznat. Ovšem vůči pobytové sociální službě bych měla jiná kritéria, než pouze chuť jídla a prostředí jídelny. Zejména a na prvním místě tyto: Může si člověk jídlo vybrat? Může si člověk jídlo sám uvařit? Je tam několik malých kuchyněk a jídelniček? Může si člověk rozhodovat, kdy se nají a s kým stráví čas u stolu? Může si člověk zvolit, že bude jíst sám? ….
Michaelo, díky za výborné postřehy. Naprosto souhlasím.
Naprosto s vámi souhlasím, pane Sobku. Město Unhošť má terénní pečovatelskou službu, která pro své klienty vozí obědy ze školní jídelny. Mají výběr ze dvou jídel, stejně jako žáci základní školy. Nemáme možnost ovlivnit kvalitu těchto jídel. Naše pečovatelky je mohou pouze hezky naservírovat klientům v jejich domácnostech. Jsme ale rádi, že školní jídelna kvůli dětem dodržuje určitá pravidla dietního a zdravého stravování, což sekundárně pomáhá i našim seniorům. V minulém školním roce se chuťově kvalita jídla z jídelny velice zlepšila (chodím tam již několik let na obědy). Protože vím, jak důležité je jídlo pro naše seniory, napsala jsem pochvalný a děkovný dopis paní ředitelce školy, kde jsem tento význam vysvětlila. Kuchařky byly šťastné za pochvalu, děkovaly mi, paní ředitelka také. Snad se tedy udržení této vyšší kvality jídel dá podpořit na delší čas alespoň takovouto pochvalou.
Obecně vzato, myslím si, že když nebudeme šetřit upřímnou pochvalou na všem, co se pochválit dá, ovlivníme a změníme mnohé lidské chování v lepší. Nevím, proč se v našem národě tak málo chválí a tak moc kritizuje. Jsme hrozní mrzouti. Pojďme si život dělat hezčí. Buďme k druhým laskaví, ono se nám to v dobrém vrátí. Mám s tím již dlouholetou zkušenost. Ale to už je na jiné téma.
Mějte se krásně. 🙂
Díky za zkušenost, paní Štádlerová i za krásný příběh. Mluvíte mi z duše. Oceňovat to, co ostatní dělají dobře, funguje mnohem víc než kritizovat, co dělají špatně.
Jaký máte názor na vaření z polotovarů? Třeba husté polévky z prášku, jíška z prášku, bramborová kaše z prášku, pomazánky z umělého tuku, a jako třešnička na dortu : totální mix polévky a hlavního jídla do podoby nechutně vyhlížející hmoty, kterou vytvoří pečující personál , řka, že nemají čas babky tak dlouho krmit. Zatnu zuby a odcházím, ale věřím , věřím že to nemůže trvat donekonečna. K čemu jsou drahé semináře , kurzy, školení nebo jak se tomu říká? Je to plýtvání penězi k ničemu. Musím podotknout že je to jen můj názor.
Souhlasím s vámi, mixování všech chodů dohromady je opravdu příšerný zvyk. A souhlasím také s tím, že když v nějaké organizaci převažuje nezájem o potřeby klientů a celkově špatná praxe, tak s tím nějaké jednodenní nebo dvoudenní školení moc nezmůže. Změna k lepšímu je ale možná vždycky. Bývá to ale delší cesta, krok za krokem. A v čele té změny nutně musí stát vedoucí nebo ředitel organizace. Ale to by bylo na jiný článek.