Individuální přístup: fráze nebo realita

Pan Kučera žil pár let v domově pro seniory v jednom menším městě. Nohy mu ještě celkem sloužily a tak si každý týden dopřával malou radost. Vždycky ve středu se vypravil přes park do blízké kavárny na jedno kapučíno s větrníkem. Pak se ale stala ta nepříjemnost na namrzlém chodníku. Uklouzl a byla z toho zlomenina. I když se zotavil, zdaleka už nechodil tak dobře, jako dřív. A tak se zeptal jedné pečovatelky, zda by ho ve středu mohla doprovodit do kavárny. Odpovědí mu bylo jen rozpačité pokrčení ramen. „Víte, pane Kučero, to asi nepůjde. My máme spoustu práce na oddělení a na tohle prostě není čas.“

Individuální přístup a orientace na potřeby klienta je často pouze vzletnou frází. Znám mnoho zařízení, kde se očekává, že se klient přizpůsobí zavedené rutině, že zapomene na své potřeby a přání a prostě se přizpůsobí tomu, jak to v daném zařízení chodí. Ale naštěstí znám také spoustu zařízení, kde se naopak služba přizpůsobuje klientovi, co nejvíc to jde. I když to stojí čas a energii a není to vždy ta nejsnadnější cesta.

Pojďme si společně zodpovědět několik otázek, podle kterých poznáte, jestli je respekt k individualitě každého klienta ve vašem zařízení realitou nebo jen prázdnou frází.

Rozhodování o svém životě

Může klient skutečně rozhodovat sám o sobě a o tom, jak tráví svůj čas? Může se rozhodnout, kdy bude vstávat, kdy se bude koupat nebo sprchovat, kdy půjde ven? Může se rozhodnout, co si dá k jídlu? Co bude dělat? Nebo se musí ve velké míře přizpůsobit zavedené rutině, dennímu řádu, různým harmonogramům činností a v neposlední řadě také danému jídelníčku? Je samozřejmě rozdíl, jestli je klient mladší a pracuje nebo jedná-li se například o seniora. Jde o to, jestli jsou možnosti rozhodování vašeho klienta shodné s běžným vrstevníkem nebo jsou výrazně omezené.

Co když klientovi nevyhovuje zavedená rutina? Co když chce klient např. později vstávat nebo si sám chystat snídani? Je ve vašem zařízení běžné vyjít těmto klientům vstříc nebo je to problém?

Co když chce klient jít ven na nějaké pochůzky, nákup nebo procházku v blízkosti zařízení a potřebuje individuální doprovod? Je to možné nebo jsou pracovníci natolik vytíženi běžným provozem, že to prostě nejde?

Čas na klienta

Mohou si pracovníci (zvláště klíčoví) vyhradit čas na jednotlivé klienty a individuálně se jim věnovat? Někdo si potřebuje popovídat, někdo chce v klidu uklidit skříň nebo pomoct napsat dopis, někdo by rád šel nakoupit nebo posedět do kavárny…

Věnujete na pravidelných schůzkách týmu pozornost jednotlivým klientům a jejich potřebám a problémům? Tím není myšlena rychlá výměna informací při předávání služby. Dobrou praxí je například schůzka celého týmu jednou nebo dvakrát za měsíc, na které je čas do hloubky přemýšlet o potřebách a problémech jednotlivých klientů.

Co je malé, to je hezké

Jsou klienti rozděleni do menších skupin (domácnosti, oddělení, max. 15 lidí)? Ve velkých skupinách se individuální přístup uplatňuje velice těžko. Když máte na starost deset nebo patnáct klientů, vznikne daleko užší a důvěrnější kontakt, než když se staráte o 45 lidí (tato čísla se vztahují k pobytovým službám).

Jsou pracovníci rozděleni do menších týmů (max. 12 lidí)? Menší týmy fungují obvykle lépe, než ty velké. A pro klienta je snadnější zvyknout si na deset nebo dvanáct lidí než když se okolo klienta v průběhu týdne protočí pětadvacet zaměstnanců.

Dobré služby se rozvíjí

Rozvíjí se vaše služba tak, aby stále lépe odpovídala skutečným potřebám klientů? Špatná nebo průměrná zařízení se příliš nemění. Jedou ve vyjetých kolejích. Jsou jako hospoda, kde se už třicet let vaří pořád stejné menu, které už skoro nikomu nechutná. V dobrých službách pracovníci neustále sledují měnící se potřeby klientů. Dobré služby se stále vyvíjejí a mění.

Souhlas nebo odpor

Tyto otázky jsem postupně dal dohromady v průběhu kurzů individuálního plánování. Je totiž naprosto k ničemu vytvářet individuální plány, pokud se v reálu život klienta řídí zavedenou rutinou a prostor pro individuální přístup je mizivý.

Cílem individuálního plánování je, aby člověk mohl žít co nejvíce samostatně, spokojeně a po svém. Na papír můžeme napsat cokoliv, ale aby to tak fungovalo doopravdy, tak to je velký úkol a velká výzva. V mnoha zařízeních se tuto výzvu daří naplňovat a výše popsané věci jsou běžnou samozřejmostí. A je také mnoho zařízení, kde podobné otázky vzbuzují nelibost a odpor. Ve kterém zařízení pracujete vy?

Líbil se vám článek? Tak ho sdílejte dál. Své názory a zkušenosti pište do komentářů níže. Díky!