Slepé uličky v individuálním plánování

Jak poznáme, že jsme se v individuálním plánování dostali do slepé uličky? Z plánování se stává formalita, je komplikované, nikoho moc nebaví a nepřináší žádný zvláštní užitek. Proč se to stává a jak z toho ven?

Zaostřeno na člověka

V individuálním plánování existuje přístup, kterému já osobně fandím a který se nazývá plánování zaměřené na člověka (Person Centered Planning). V mnoha zemích je tento přístup všeobecně rozšířený.

Plánování v tomto stylu pomáhá, abychom lépe poznali člověka (klienta), jeho situaci, potřeby a přání. Abychom poznali jeho vlastní představy o životě a pomohli mu je naplnit.

Plánování zaměřené na člověka nabízí různé postupy a techniky, které jsou často zábavné a kreativní. Fungují například i u lidí, kteří verbálně nekomunikují a do plánování se nezapojují. Tento způsob plánování přináší výsledky. Reálně a hmatatelně pomáhá zlepšit život klienta. A to je také důvod, proč plánování baví i zaměstnance. Vidí, že dělají něco, co má smysl.

Studena sprcha

Jsou zařízení, která se vydala tímto směrem. Ale pak přijde studená sprcha. Přichází kontrola s velkým K. Kontrola, která nejlépe ví, jak se má všechno dělat. A zaměstnanci se dost nepříjemným způsobem dovědí, že toho dělají spoustu špatně a v plánování musí postupovat úplně jinak. Tak to začnou dělat jinak. A přijde další kontrola, která má zase jiný názor a řekne, že to musí být ještě nějak jinak.

Slepá ulička

Jaký je výsledek? Hlavní osobou v plánování přestává být klient. Hlavní starostí se stává, jak potěšit příštího kontrolora či inspektora. Mizí plánování zaměřené na klienta a rodí se plánování zaměřené na formality. Jak mám správně vyplnit tuto kolonku? Jaká mám použít slova, aby to dobře znělo? Co na tento cíl řekne kontrola? Toto je slepá ulička. Tento styl plánování je ubíjející a neužitečný. Nebaví ani personál ani klienty. Je to čas ztracený nad papíry. A i kdyby jste se rozkrájeli, tak se stejně může stát, že od příští kontroly zase uslyšíte, že to děláte špatně.

Jak z toho ven

Můj návrh zní jednoduše. Plánujte tak, aby plánování bylo přínosné pro klienty i pro zaměstnance. Nastavte si plánování takovým způsobem, aby vám to dávalo smysl. A toho se pak držte. A připravte se na to, že některá kontrola vám plánování pochválí (ano, i to se stává) a některá ne. Tak to prostě je. A nemusíte se tím moc trápit. Když vás pochválí, je to příjemné. Když vás zkritizují, nic moc se neděje. Užitečné připomínky zapracujte, neužitečné necháte být. Kvůli připomínkám k individuálnímu plánování ještě nikdo nepřišel o práci nebo o dotaci. Všechno dobře dopadne. Hlavní je nenechat se zahnat do slepé uličky.

Jaké jsou vaše zkušenosti s plánováním? A s různými kontrolami? Napište svůj názor do komentářů. Díky!