Jak se zbavit zbytečných cílů v individuálních plánech

Povězme si to na rovinu. Spousta cílů v individuálních plánech je zbytečných, formálních, neužitečných, v mnoha případech dokonce škodlivých. Lze se těchto cílů zbavit? Ano, jde to. A není to těžké. Tak to pojďme udělat!

Kde se zbytečné cíle berou

V souvislosti s individuálním plánováním se v mnoha organizacích vžila představa, že je potřeba, aby si klient neustále stanovoval a plnil nějaké cíle. Ne, není to potřeba. Je to omyl a nedorozumění, které vychází z nesprávného pochopení smyslu individuálního plánování.

Následkem je, že v mnoha zařízeních pracovníci otevřeně konstatují, že většina cílů v individuálních plánech jejich klientů je neužitečná a k ničemu. Často jde o věci, o které klienti nemají žádný zájem. Tyto cíle pracovníci píší do plánů jen proto, aby tam zkrátka nějaký cíl byl. Protože si myslí, že to tak musí být.

Návrat k podstatě

Mnoho lidí má dojem, že plnění cílů je vlastně podstata individuálního plánování. Ale je to nesprávný dojem. Podstatou individuálního plánování je snaha přizpůsobit sociální službu každému klientovi na míru, aby mohl žít co nejvíce samostatně, spokojeně a po svém.

Individuální plánování slouží k tomu, abychom důkladněji poznali člověka, se kterým pracujeme. Abychom poznali jeho potřeby, přání a očekávání. Abychom si udělali jasno, co od nás klient skutečně potřebuje. Pokud to víme, můžeme s klientem naplánovat službu opravdu na míru.

Individuální plán je popis toho, jak služba probíhá. Popis všeho, co pro klienta děláme. Od rána do večera, když bychom mluvili o pobytové službě. Tato část plánu se většinou nazývá popis potřebné podpory nebo nějak podobně. Pokud používáte pro plánování program Cygnus, najdete tento popis v tzv. plánu péče.

Co na to zákon a standardy?

V zákoně o sociálních službách ani ve standardech kvality nenajdeme žádnou povinnost neustále s klienty stanovovat a plnit cíle. V paragrafu 88 ovšem najdeme ustanovení, že poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni plánovat průběh poskytování sociální služby.

Pracovníci ale nemohou průběh služby naplánovat jen tak, jak je napadne a jak se jim to hodí. Jak říká zákon, musí vycházet z osobních cílů, potřeb a schopností osob, kterým poskytují sociální služby. Jinými slovy, měli by vědět, co klient skutečně chce, ať už tomu říkáme cíl, potřeba, přání, očekávání nebo nějak podobně. A teprve na základě toho mohou s klientem dohodnout a naplánovat, jak bude služba probíhat.

Zdaleka ne každý člověk má nějaký jasný cíl. Ale každý člověk má nějaké své potřeby, přání nebo očekávání. A těm by se měla sociální služba maximálně přizpůsobit. To je smysl individuálního plánování. Pokud se to podaří, tak potom prakticky vše, co pro klienta děláme, přispívá k naplnění jeho cílů, přání, potřeb a očekávání. A v tomto smyslu pak dle standardu č. 5 také hodnotíme, zda služba naplňuje cíle, přání, potřeby a očekávání klienta.

Pozor na škodlivé cíle

V praxi to bohužel často probíhá jinak. Služba běží spíše podle zavedené rutiny než podle skutečných potřeb jednotlivých klientů. Pak přijde za klientem pracovník a snaží se z něho vytáhnout nějaký cíl. A protože většina klientů pobytových služeb žádné velké cíle nemá, tak nakonec pracovník napíše do plánu téměř cokoliv, hlavně aby tam nějaký cíl byl. Tím to ale nekončí. Pracovník pak po klientovi chce, aby cíl plnil, a nakonec ho ještě musí vyhodnotit. Toto je karikatura individuálního plánování, která se zcela míjí se skutečnými potřebami klienta.

Samozřejmě jsou i klienti, kteří mají nějaký cíl. Chtějí se něco naučit, něco vyzkoušet, v něčem se osamostatnit, něčeho dosáhnout. Pro takového klienta je užitečné, když mu sociální služba pomůže jeho cíl naplnit. Ale u ostatních klientů mohou být cíle přímo škodlivé. Pracovníci ve snaze najít nějaký cíl nezřídka vytvářejí na klienty tlak a nutí je do věcí, o které ve skutečnosti nemají žádný zájem.

Jeden příklad na závěr. Setkal jsem se s pracovnicí, která pracovala se seniorkou v terminálním stadiu. S člověkem na samém konci života. A hádejte, jakou výtku slyšela od své vedoucí? Jak to, že u této klientky nemáte stanovený žádný cíl! Zdá se vám to absurdní? Budeme v sociálních službách nutit klienty, aby plnili jakési podivné cíle až do posledního dechu? Doufám, že ne. A proto společně vyhlasme konec zbytečných cílů!

Možná vás napadly nějaké otázky, na které stručný článek nemůže dát odpověď. Pokud se chcete dozvědět víc, pokračujte zde.

Líbil se vám článek? Tak ho sdílejte dál! Díky.

Jiří Sobek
Lektor, konzultant a nadšený pisatel článků.

Akreditované online kurzy

Objednejte si nový e-book!

Nejstručnější a nejsrozumitelnější návod,

jak vytvořit kvalitní individuální plán.

Čeká vás 42 stran, které jsou nabité konkrétními postupy, technikami, zkušenostmi a příklady z praxe. Naučíte se vše potřebné, abyste dokázali plánovat dobře a s chutí.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů