Blíží se prázdniny a řada z nás si o dovolené s potěšením přispí. Mnoho klientů sociálních služeb tuto možnost nemá. Řeč je o tom, že ve spoustě pobytových zařízení je pevně určený čas vstávání. Je to v pořádku nebo je to chyba?
Otázka kolem ranního vstávání hodně napovídá o individuálním přístupu ke klientům. Je mnoho zařízení, kde personál má harmonogram činností a má pevně určenou dobu, kdy je potřeba klienty probudit. Pak následuje hygiena, snídaně, dopolední program.
Pracovníci těchto zařízení obvykle vysvětlují, že jinak to nejde. Práce se musí stihnout, pořádek musí být a klienti by jen zbytečně zlenivěli. A když je člověk v nemocnici, tak ho sestry ráno také budí s teploměrem. Nebo snad ne?
Sociální služba ale není nemocnice. Řada zařízení má ve svém názvu slovo domov. A doma si každý žije po svém. Když člověk pracuje, tak přes týden vstává brzy, ale o víkendu si přispí. A když je člověk senior, tak si může vstávat, kdy chce. Stáří je čas odpočinku. Tak proč by měli senioři v pobytových službách všichni vstávat za kuropění?
Naštěstí existuje velký počet zařízení, kde klient může vstávat, kdy chce. Někdo dříve a někdo později. V takových zařízeních je to zorganizované tak, aby personál zvládl udělat vše potřebné a zároveň bylo možné respektovat individuální potřeby jednotlivých klientů.
V České republice se sociální služby vyvíjí. Pomalu, ale jistě. Před několika desetiletími převládal v sociální oblasti instituční model. Byly rozšířené ústavy a „domovy“, kde se sešly desítky i stovky lidí s postižením či seniorů pod jednou střechou.
V těchto službách byl individuální přístup velmi omezený, prakticky nemožný. Mnohalůžkové ložnice, skupinové aktivity, hromadné výlety, pevně daný režim dne a týdne. O životě klienta do velké míry rozhodovali pracovníci zařízení. Klient se musel přizpůsobit zavedenému režimu.
Moderní sociální služby fungují přesně opačně. V maximální možné míře se přizpůsobují klientovi. Jeho potřebám, přáním a očekáváním. Podporují klienta, aby mohl žít maximálně samostatně, spokojeně a po svém. Nakolik se to v praxi daří, poznáme nejlépe v konkrétních každodenních situacích. A jedním z hodně výmluvných příkladů je právě ranní vstávání.
Přihlaste se
na jeden z oblíbených akreditovaných kurzů
Informace o všech kurzech naleznete ZDE.
Zjednodušujeme
individuální plánování
Program Joplan vám přináší snadný způsob, jak vytvářet jednoduché, přehledné a kvalitní individuální plány. Ulehčete si práci ještě dnes!
Na úvod podotýkám, že nejsem sociální pracovník. Článek je plný ideálů a ctění lidských práv naložit si s vlastním životem. Podívejte se na to z druhé strany a to zaměstnanců. Ráno vstanou v šest, aby byli v sedm v práci a má začít dělat sociální práci, ale jeho klienti nevstanou dříve než v jedenáct /…/ a jednou za měsíc zajít na úřad práce. Motivujte zaměstnance chodit do práce a pracovat s takovou skupinou lidí, kteří nechtějí pracovat a vyhovuje jim život v náručí státu. Ano je správné vzbudit klienta, aby vypravil děti do školy, šel hledat práci, bydlení…
Vždy záleží s jakou skupinou pracovník pracuje. Musí znát dobře klienty a pak se snažit je motivovat, ale bohužel pracovníků ve službách je málo a spíše zůstávají pracovníci kterym nejde až tak o klienty. Znám hodně lidí coodešli právě proto že svou práci dělali srdcem.
Pane Radime, v článku se píše o seniorech nebo o lidech s mentálním postižením. Vy jste si představil spíše něco jako azylový dům. Ano, ve službách tohoto typu jsou klienti motivováni, aby dobře pečovali o děti, hledali si práci, vlastní bydlení atd. A k tomu patří i to, že v pracovní dny nespí do jedenácti.
Článek hezký, jen bych ráda poznala zařízení, kde pracují moderním zpusobem a v takovém bych i ráda pracovala. Bohužel z vlastní zkušenosti vím že se jede podle stareho. Ráno všichni vstávat, snídaně, aktivity, oběd, zase aktivity, večeře a spát. Když jsem bojovala za klienty nebyla mi prodloužená pracovní smlouva a nyni se mi nedaří najit práci ve stejném oboru. Chtěla jsem práci dělat pro klienty a ted raději půjdu do továrny. Pracovala jsem u dospělých s mentálním postiženým, ti se neumí bránit, rodiče mají staré a nebo už nemaji. Mnoho opatrovnikú a rodičů se bojí vůbec něco říci, aby jim příbuzného ze zařízení nevyhodili. No a jak potom těmto lidem pomoci….
Dobrý den, vaše zkušenost mě mrzí. Znám zařízení, kde to funguje dobře a znám zařízení, kde to funguje tak, jak popisujete. Závisí, odkud jste. Pár lidí z dobře fungujících zařízení se ozvalo i na facebooku v diskusi ke článku (odkaz na facebookovou stránku Adpontes najdete dole v patičce). Jedna paní mi napsala zkušenost, že pracovala v zařízení, kde to sice vypadalo hezky, ale na potřeby klientů se nikdo moc neohlížel. Odešla a našla si místo v zařízení jiném, kde je spokojená. Tak to nevzdávejte. V České republice je dobře fungujících zařízení naštěstí hodně.
Milá paní Aleno, píšete, že byste ráda poznala zařízení, kde pracují moderním způsobem. V našem zařízení respektujeme potřeby obyvatel a nemusí všichni vstávat „na povel“ ani se „neaktivizují“ do roztrhání těla 🙂 Vycházíme z individuálních potřeb lidí a respektujeme jejich rozhodnutí. Mám na starosti aktivizační úsek a s mými kolegyněmi se snažíme hlavně o zachování stávajících schopností našich obyvatel, snažíme se je podpořit v tom, co ještě zvládnou a rozhodně do ničeho nenutit,vše je na jejich rozhodnutí. Škoda, že máte špatnou zkušenost…myslím, že ani není možné „vyhodit“ příbuzného, pokud by jeho blízký měl nějaké připomínky. Každopádně u nás se rozhodně nic takového neděje a píši hlavně proto, abych Vás povzbudila, že určitě existují i zařízení, kde je na prvním místě klient a jeho potřeby. Přeji Vám, ať najdete pracovní uplatnění tam, kde budete spokojená a budete mít pocit užitečnosti. Miluše Štiková
Jsem přesvědčena, že je to o lidech. Pracuji v zařízení, kde stále přetrvávají prvky toho co bylo, a proč to měnit? Je to v myšlení lidí. Kterým vyhovuje jet „ve starých kolejích“.
Jsem v manažerské pozici a asi by bylo jednoduché se s takovými lidmi rozloučit, nebo spíše rozloučit s těmi, kteří nemají chuť na sobě pracovat, změnit postoj. Ale bohužel dnes je doba, kdy za branami nestojí 100 dalších (dokonce někdy mám pocit, že ani 1 další tam není) vhodných na práci. A tak je to věčný boj.
Ale abych to neviděla úplně černě, malými krůčky se to daří.
Důležité je si uvědomit, jak bych se já cítila, kdybych něco musela takto dělat, zda mi by se to líbilo. A na to pracovníci často zapomínají. Na druhou stranu tím, že odebírám nějakou službu, musím počítat s tím, že jsou nějaké hranice přes které něco nelze. A to na obou stranách. A je normální muset vstát v danou hodinu, když mám nějaké povinnosti v denním rytmu (práce, škola, schůzka, musím vyprat prádlo, navařit oběd, …). A tak mě napadá, že bychom se měli učit opět používat zdravý selský rozum. Zapomenout na moc, kterou nám „dali do rukou“ s „funkcí“ pomáhajícího člověka. Protože o moci to není. A trvat na běžnosti, chuti každého, ale i povinnostech – ne ze setrvačnosti, ale když je to opodstatněné.
Úplně s vámi souhlasím. Malými krůčky se věci postupně mohou měnit. A věřím tomu, že když má vedoucí jasnou představu a vizi, jak by služba měla fungovat a na jakých hodnotách je postavená, tak postupně budou přicházet lidé, kteří s tím budou v souladu. A moc se mi také líbí, že píšete o moci a hledání hranic. Setkávám se se dvěma extrémy: na jedné straně striktní režim, na druhé straně bezbřehá benevolence ve stylu „ať si klienti dělají, co chtějí, když přece mají právo dělat cokoliv“. V dobře fungujících službách personál hledá s klientem společnou cestu a hranice a někdy je to velmi individuální. Ovšem výsledkem je fungující vztah mezi klienty a personálem. Klienti respektují hranice personálu a personál respektuje hranice klientů. Tak držím palce, ať se vám ve vaší službě daří!
Dobrý den, krásná idea. Mohl byste, prosím, teorii převést do praxe. Naplánujte pro zařízení, kde takto nepracuji, pracovní den personálu, podle Vašich představ. Téma je zajímavé. Rádi bychom zavedli v praxi. Děkuji. Z. Zelená
Dobrý den, jsem rád, že vás téma zajímá. Pracovní den personálu plánovat nemohu. Můžu vám ale pomoci jinak. Pokud skutečně chcete denní rutinu ve vašem zařízení více přizpůsobit individuálním potřebám klientů, napište mi mail s nějakými podrobnostmi (sobek@adpontes.cz) a můžeme probrat, jak vám mohu být nápomocný.
Dobrý den, pracuji v zařízení pro seniory a respektujeme přání klienta, pokud chce spát déle, snídani dostane až se vyspí, pokud si přeje, večeři později, dostane ji v domluveném čase. Lenka.
Dobrý den, Lenko, díky za tento pozitivní příklad dobré praxe.