Největší omyl v individuálním plánování

Individuální plánování znamená stanovování cílů, jejich následné plnění a vyhodnocování. Souhlasíte s touto větou? Pokud ano, tak jste podlehli nejrozšířenějšímu omylu v oblasti individuálního plánování.

Tato nesprávná představa o individuálním přidělává lidem mnoho zbytečné práce. Lidé pod vlivem této představy řeší při plánování nejrůznější „problémy“ ohledně cílů. Ale tyto problémy jsou většinou umělé. Netýkají se skutečných potřeb klienta. Vznikají pouze vinou nesprávného pochopení smyslu individuálního plánování.

O co v individuálním plánování doopravdy jde

Individuální plán popisuje, jak bude služba probíhat, s ohledem na cíle, přání, očekávání, potřeby, požadavky, možnosti a schopnosti člověka. Tato věta shrnuje, co o plánování říká zákon o sociálních službách a standardy kvality.

Individuální plán popisuje, jak bude služba probíhat. Nic víc, nic míň.

Vyplývá z toho několik důležitých poznatků:

  • Individuální plán popisuje průběh služby. Pokud jde o službu pobytovou, dočteme se v plánu, co všechno s klientem od rána do večera děláme, v čem mu pomáháme, jakou podporu mu poskytujeme apod.
  • To, jak služba probíhá, se řídí potřebami, přáními, očekáváními a cíli klienta. Službu tedy neplánujeme tak, aby to bylo co nejpohodlnější a nejvýhodnější pro organizaci nebo pro zaměstnance. Službu plánujeme s ohledem na potřeby a přání klienta, co nejvíce klientovi na míru.
  • Abychom mohli takto službu plánovat, musíme zjistit, jaké jsou klientova přání, potřeby, očekávání, požadavky a cíle. Různými slovy (cíle, přání, očekávání, potřeby, požadavky) se vyjadřuje prakticky totéž.

Musíme zjistit, co klient chce a co očekává. Jinak nelze kvalitní sociální službu poskytovat.

Co vlastně hodnotit

Ve standardech kvality se také dočteme, že poskytovatel společně s klientem průběžně hodnotí, zda jsou naplňovány její osobní cíle. Můžeme si pod tím představit zhruba toto: všímáme si a hodnotíme, jestli služba skutečně naplňuje přání, potřeby, očekávání, požadavky a cíle klienta. Zda to, co s klientem děláme, odpovídá tomu, co klient očekává a co skutečně chce.

Hurá do Paříže

Představte si, že byste se svojí rodinou jeli na poznávací zájezd do Paříže. Asi by vám nestačilo, kdyby vám v cestovní kanceláři řekli, že cílem je zdolat Eiffelovku a o zbytek se nemusíte starat.

Zřejmě byste toho chtěli vyjasnit daleko více. Jakým autobusem pojedete? Bude mít klimatizaci a toaletu? Budete sedět vpředu? Kde se bude spát? Jak to bude s jídlem? Jak to bude s organizovaným programem a kolik bude volného času? Bude k dispozici průvodce? A tak podobně. A zkoumali byste, jestli program zájezdu odpovídá vašim očekáváním, představám, potřebám a přáním.

A pak byste přijeli ze zájezdu a „hodnotili“ byste s rodinou, jak se vám zájezd líbil. Odpovídal zájezd vašim představám a tomu, co vám v cestovce slíbili? Možná jste ani na tu Eiffelovku nevylezli a stejně se vám zájezd ohromně líbil. Hm, ale vy jste „nesplnili cíl“, nebyli jste na Eiffelovce. A vadí to snad někomu?

eiffel

Nebyli jste na Eiffelovce. A vadí to snad někomu?

Služba na míru

Oproti sociálním službám je tu ovšem jeden velký rozdíl. Program zájezdu už je většinou předem daný. Kdežto „program“ sociální služby se vytváří pro každého klienta zvlášť, jemu na míru, individuálně. A to je přesně to, o co při individuálním plánování jde.

Kvalitní služba se maximálně přizpůsobuje klientovi, jeho potřebám, jeho očekáváním. A především o toto při individuálním plánování jde.

A jaký je váš názor? Co je podle vás hlavní smysl plánování? A s jakými omyly se setkáváte? Své názory pište do komentářů. Díky!

Jiří Sobek
Lektor, konzultant a nadšený pisatel článků.

Objednejte si nový e-book!

Nejstručnější a nejsrozumitelnější návod,

jak vytvořit kvalitní individuální plán.

Čeká vás 42 stran, které jsou nabité konkrétními postupy, technikami, zkušenostmi a příklady z praxe. Naučíte se vše potřebné, abyste dokázali plánovat dobře a s chutí.

Komentáře
  1. Alena Paldusová napsal:

    Souhlasím se vším, co je zde uvedeno. Dodala bych, s dovolením…všichni plánujeme, ráno musím vstát,… takže večer nařídit budíka, jedu do práce, mám tam být na 7, tam budu do půl 4´čtvrté, pak jedu na nákup. V Kaufu mají v akci mléko, takže šup do Kaufu, a pak káva s kámoškou. Tam mám být v v pět, takže budu mít fofry….a ráno už vím, jak bude asi vypadat můj den. Večer mi to proběhne hlavou, tak mohla jsem koupit ta mléka ještě i babče…takže plán na další den…,a tak to je i v sociálních službách. Jedu ke klientovi, a musím vědět, co jak tam budu dělat. Není to žádná věda, jen to občas chce použít tzv. Zdravý selský rozum…tak hodně úspěchů všem klíčovým pracovníkům, protože jakmile přijdete na to, že to není zas až taková věda, k vytvoření nového plánu nebudete potřebovat tolik času, hlavinku si nebudete lámat, ale hlavně – bude vás to bavit. Protože, jakmile zjistíte, že jde všechno podle plánu, budete vědět, že vaše práce nebyla jen zbytečně vytvořený cár papíru, který nikdo nečte…Hodně zdaru!!!

  2. Petra Baráková napsal:

    Dobrý den pane Sobku,
    velmi děkujeme za Vaše příspěvky a články k tématu individuálního plánování. Daný článek nás opět posouvá dál. Díky Vám, jsme opustili plánování v programu Cygnus a nastavili si vlastní plán, v kterém jsme využily Vaše rady. V našem zařízení proběhla inspekce z ministerstva a nastavené plány se jí líbily, neboť je v nich vidět individualita každého klienta. Nyní se potýkáme s problematikou hodnocení daného plánu, aby zde byl znatelný průběh služby. Každý den pracovnice ve službě zaznamenávají denní záznamy o klientovi – to bychom považovali za zmapování průběhu služby. Kdybychom pak plán hodnotili jednou za 4 měsíce, zapsali změny, které se u klienta udály, domníváte se, že jdeme správnou cestou?
    Dovoluji si říci, že kdybyste měl na individuální plánování „monopol“ mnohým z nás byste ušetřil mnoho starostí a bezesných nocí, protože s Vámi je plánování „hrou“.
    Děkujeme za Vaše rady a připomínky, těšíme se na další 🙂

    • Jiří Sobek napsal:

      Dobrý den, paní Baráková, děkuji za milý příspěvek. Denní záznamy a způsob hodnocení, který popisujete, vypadají rozumně. V kostce se dá říct, že služba by měla být naplánovaná tak, aby pokud možno naplňovala potřeby, přání, očekávání a cíle klienta. A při hodnocení služby si klademe otázku (vyhodnocujeme) nakolik se to skutečně daří. Pěkný den 🙂

  3. Kristýna Nováková napsal:

    Jaký je rozdíl mezi individuálním plánem a individuálním plánováním Děkuji Nováková

    • Jiří Sobek napsal:

      Individuální plánování je týmový proces, kdy se pracovníci sejdou společně s klientem a domlouvají se, co klient potřebuje, co je pro něj důležité a jak bude služba probíhat. To, co domluví, zapíší na papír (nebo do počítače) a to je individuální plán.

  4. Anna napsal:

    Dobrý večer bylo zajímavé si přečíst Váš článek…Já bych se ale chtěla zeptat jelikož mi při čtení došlo že se nejspíš píše o schopnějším klientovi který svou potřebu dokáže vyjádřit…Jak je to s plánováním s klientem pokud trpí nějakou demencí či alzheimerovou chorobou kde už je to v takovém stádiu že nic neříká či si mluví to svoje..? Děkuji za Vaší odpověď s Pozdravem Anna

    • Jiří Sobek napsal:

      Dobrý den, Anno, pokud klient verbálně nekomunikuje, musí se sejít tým lidí, kteří klienta dobře znají (pracovníci, členové rodiny apod.) a společně přemýšlet, co je pro tohoto člověka v každodenním životě důležité. Co má rád, co nemá rád, co potřebuje ke spokojenosti psychické i fyzické apod. A na základě toho všeho pak vytvoří plán služby, který maximálně zohledňuje výše popsané věci. Společně si vyjasní, jak s klientem pracovat, aby byl klient co možní nejspokojenější. Také si pojmenují drobné i větší problémy, které klienta trápí a hledají cestu, jak je řešit.

  5. renata napsal:

    Krásně a srozumitelně napsané. Souhlasím s každým slovem. Pracuji v soc. službách 26 let.

  6. Barbora napsal:

    Dobrý den ,
    když jsme měli v práci školení na individuální plánování bylo nám velice zdůrazňováno že tu nejsme od toho abychom​ naplňovali klientova přání ale jeho potřeby. Slovo přání jsme měli pomalu zakázané vyslovit 😀 tak by mě zajímalo jaký na to mate názor protože slovo přání používate v článku. Upřímně řečeno souhlasím s tím že pracovníci v soc.službách tu jsou od toho aby naplňovali potřeby klientů a ne přání. A myslím si že ani v zákoně se slovo přání neobjevuje.

    • Jiří Sobek napsal:

      Dobrý den, také souhlasím s tím, že sociální služba není stroj na splněná přání. Nemyslím si, že pracovníci by měli mít za úkol plnit jakákoliv přání klientů. Ale není přání jako přání. Když si například senior přeje vstávat v 9 hodin, tak se mi nezdá správné, že musí vstávat v 7, protože pro pracovníky je to tak pohodlnější. Jde o to, že sociální služba by měla být plánována s ohledem na očekávání, cíle, přání, potřeby a požadavky klienta. Toto tvrzení najdeme v různých variantách v zákoně o soc. službách i ve standardech. Konkrétně “zakázané” slovo přání se vyskytuje ve standardu č. 4. Takže úplně zakázané asi nebude 🙂

  7. Jiřina napsal:

    Stoprocentně s Vámi souhlasím. Jenže jak o tom přesvědčit vedoucí sociální pracovníky? Občas to vypadá jako literární soutěž. Není podstatné jestli údaje v IP jsou pravdivé. Hlavně aby to bylo dlouhé a čtivé. Takže místo toho, abychom se věnovaly klientům, sepisujeme elaboráty, které ve finále stejně nejsou nikdy dokonalé a podle představ nadřízených.

    • Jiří Sobek napsal:

      Díky za komentář. Motivaci lidí směrem k jednoduchému, srozumitelnému a užitečnému plánování mám v popisu práce 🙂

  8. Veronika napsal:

    Dobrý den,
    jsem klíčovým pracovníkem v denním stacionáři a zrovna nyní jsem po dvou týdnech dokončila individuální plánování u 14-ti klientů a vůbec mi to zábavné nepřišlo. Stále váhám v otázce, jak často za rok plánovat? Vím, že plánování je potřeba, ale dle mého názoru nejsme administrativní pracovníci, ale jsme tu pro klienty, se kterými bohužel v období plánování nemůžeme trávit tolik času, kolik bychom chtěli. Ale jak z toho ven…?

    • Jiří Sobek napsal:

      Dobrý den, díky za komentář. Mám pár otázek. Plány jste vytvářela sama? Nebo v týmu, nejlépe společně s klientem? Odkud se vzal ten počet 14? To máte tolik klientů na starost jako klíčová pracovnice? A otázka samozřejmě je, jestli nemáte plánování nastavené příliš složitě. Měl by to být co nejjednodušší nástroj, který podporuje individuální (spolu)práci s klientem. Ne nějaká složitá administrativa. A jak z toho ven? Dělat plánování jednoduše a zaměřit se v něm na věci, které jsou skutečně užitečné a důležité pro klienta. Což se samozřejmě líp řekne, než udělá 🙂

  9. Kristina Stoszková napsal:

    Diskuse krásně odráží přístupy k ind. plánování, jak je vidím v soc. službách. Kdy už všichni pochopíme, že plánovat a vyhodnocovat průběh služby znamená právě věnovat se klientovi! Ptát se ho, pozorovat jeho reakce, domlouvat se s ním, bavit se o něm s ostatními v týmu. Ne zavřít se v kanceláři a sepisovat a sepisovat dlouhá pojednání, v nichž se nakonec nikdo nevyzná. Indiv. plánování je zcela lidsky přirozený proces, když máme s někým něco spolu podnikat. Tolikrát to v běžném životě děláme zcela spontánně! Rozdíl je jen v tom, že tady máme člověka závislého na naší podpoře, který ne vždy si umí říct, jak to chce a potřebuje. A jsme ve službě vázáni zákony a vnitřními pravidly a provozními možnostmi. Průnik obojího je právě to, čemu říkáme individuální plán průběhu služby.
    Jestli je to jinak, prosím pane Sobku korigujte.

  10. Veronika napsal:

    Prianie kl. Chcem aktivne žiť ako predtým kym som nebola na vozíčku. Chcem sa naučiť sama presadať do vozíčku. Chcem chodiť na prechádzky . Chcem chodiť do krúžku ručných prác. Moja otázka: Čo bude dlhodobý plán a načo budú zamerané krátkodobé plány. Ktorý z nich budeme plniť ako prvý, druhý… Ďakujem, sledujem Vašu prácu a verím, že s vašou pomocou sa naučím porozumieť IP. Bola som už na 2 kurzoch,ale nič konkrétne som sa nedozvedela. Veronika

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů