Třetí pokušení v pomáhající profesi: vše musím zvládnout sám

Možná jste sami zažili podobnou situaci. Práce se na vás valí hlava nehlava. Chystá se mimořádná kontrola a vy musíte vedle své obvyklé práce dát dohromady spoustu papírů, doplnit chybějící dokumentaci, zkontrolovat, že je vše v pořádku. Přesčasy se množí, nosíte si práci i domů a je toho na vás moc. Napadne vás požádat o pomoc šéfa nebo kolegyni. Ale rychle svůj nápad zaplašíte. To přece zvládnu, nějak to přece vydržím, co by si o mně ostatní pomysleli… Zatnete zuby a pokračujete v práci.

Vnitřní přesvědčení „musím to zvládnout sám“ může v naší hlavě rezonovat mnoha způsoby. Říká nám například: Buď silný! Musíš to vydržet! Zatni zuby! Musíš si s tím nějak poradit! Nejlepší je po nikom nic nechtít! Hlavně nikoho neobtěžovat! Toto přesvědčení v nás vyvolává pocit, že nezávislost znamená bezpečí. Přiznat, že potřebujeme pomoc, vyvolává pocit zranitelnosti a ohrožení. A tomu je nutné se vyhnout.

Je jasné, že život s tímto vnitřním přesvědčením není procházka růžovou zahradou. Právě naopak: je to vyčerpávající cesta. Ale člověku to přijde normální. Nečeká, že by to mělo být jinak. V zátěžových situacích reaguje stále stejně. Po nikom nic nechce, vše zvládá sám a ještě se tváří, že je všechno v pořádku. Představa, že by měl někoho například požádat o pomoc, je pro něj jednoduše nepřijatelná, a tak raději zatne zuby a snaží se poradit si sám.

S čím potřebuji pomoci já?

Možná nejdůležitější otázka, kterou si může položit člověk v pomáhající profesi, zní: s čím potřebuji pomoci já?        A rovnou řeknu, že odpověď: s ničím, se nepočítá. V pomáhajících profesích je mnoho lidí, kteří obětavě pomáhají druhým, ale sami před sebou i před ostatními skrývají, že sami také potřebují pomoc druhých lidí. Svou potřebu pomoci nechtějí nebo nemohou otevřeně přiznat a vyjádřit. Ale přesto tajně doufají, že k nim nějakým zázrakem pomoc přijde. Někdy je to dokonce tak, že okolí přímo čeká na to, až si dotyčný člověk o pomoc řekne a bude ochoten ji přijmout.

Umění přijmout pomoc

Pro některé lidi je skutečně těžké uvědomit si, že opravdu nemusí všechno zvládnout sami. Uvěřit, že jsou tu lidé, kteří jsou ochotni pomoci. Následující věty jsou jakási protiváha k přesvědčení „vše musím zvládnout sám“:

• Mám právo se rozhodnout, co zvládnu a co ne.

• Můžu požádat o pomoc. Můžu přijmout nabízenou pomoc.

• Můžu ostatním věřit a spolehnout se na ně.

• Sám rozhoduji, do čeho se chci pustit a do čeho ne.

• Mám právo říct, že už nemůžu.

• Můžu s ostatními sdílet své potřeby a přání.

Můžete si s těmito větami jen tak nezávazně pohrávat a sledovat, jak na vás působí. Možná jim hned nebudete věřit. Možná jsou pro vás nezvyklé. To vůbec nevadí. Pro člověka, který je přesvědčený, že vše musí zvládnout sám, je to jako objevování nového světadílu. Ale zkuste experimentovat. Zkuste si vybrat nějakou malou věc a požádejte někoho o pomoc. Umění přijmout pomoc je potřeba trénovat po malých krůčcích jako každou jinou dovednost. A po čase se můžete stát mistry. Nejlepší na tom je, že se budete cítit lépe nejenom vy, ale také lidé okolo vás.