Práce v sociálních službách je jako chůze po tenkém laně. Jak nespadnout?

Letos v srpnu všem vyrazila dech francouzská provazochodkyně Tatiana-Mosio Bongongaová, když ve výšce 35 metrů bez jištění přešla po laně přes Vltavu. Celkem ušla 350 m. Polovina trasy ale nevedla nad vodou, nýbrž nad pevnou zemí. Zdá se vám to odvážné? Nebo je pro vás větší adrenalin to, co zažíváte s vašimi klienty v sociální službě?

Sama Bongongaová nepokládá svůj výkon za příliš riskantní. V několika rozhovorech popsala, jak přistupuje k riziku. Velmi mě zaujalo, že se řídí podobnými zásadami, které se osvědčily při práci s rizikem v sociálních službách. Pokud se těchto zásad budete držet, vaši klienti sice nezačnou chodit po laně nad Vltavou, ale mohou se naučit bezpečně zvládnout věci, které by člověk na první pohled nečekal.

Zkušenost

Bongongaová v rozhovorech popisuje, že na akcích, jako je přechod přes Vltavu, se zkrátka nepadá. A to z několika důvodů. Prvním je zkušenost. Sama Bongongaová chodí po laně již od svých osmi let. Přechod přes Vltavu vnímá jako něco, na co je dokonale připravená a co zkrátka dobře umí. Když se podíváte na video, tak žasnete, s jakou jistotou se na laně pohybuje.

I v sociálních službách hraje zkušenost klienta s rizikovou situací ohromnou roli. Věci, které děláme poprvé, jsou pro nás obvykle rizikovější. Opakování a zkušenost vede k tomu, že riziko časem klesá. Dříve se často stávalo, že zvláště klienti v pobytových službách byli přehnaně chráněni před všemi možnými riziky. Nemohli jít sami na procházku, nemohli si ukrojit chleba nebo uvařit čaj. A právě tato nezkušenost s rizikovými situacemi výrazně zvyšovala případné nebezpečí, které na klienta číhalo.

V moderních sociálních službách akceptujeme, že klienti určité rizikové situace zažívají. Nesnažíme se klienta před rizikem chránit za každou cenu. Spíše klientovi pomáháme, aby rizikovou situaci dokázal zvládnout bezpečným způsobem. A zkušenosti, které klienti tímto způsobem získávají vedou k tomu, že jsou schopni si s rizikem poradit lépe a lépe.

Příprava a nácvik

Chůzi nad Vltavou zvládla Bongongaová bez jištění. Zároveň popisuje, že nové věci se učí v bezpečném prostředí. V malé výšce, s žíněnkami pod sebou a za pomoci trenéra.

I v sociálních službách jsou nácvik a příprava zvládnutí rizikové situace klíčové. Je dobré postupovat po malých krocích. Někdy se klient naučí danou činnost bezpečně zvládnout a jindy narazíme na jeho limity.

Proto je důležité na konci nácviku ověřit, zda klient opravdu rizikovou situaci zvládl. Například v závěru nácviku samostatného pohybu po okolí zařízení z dálky sledujeme, zda klient zvládne deset procházek bezpečným způsobem. A když při deváté procházce zabloudí, tak víme, že v nácviku musíme ještě nějakou dobu pokračovat.

Podpůrný tým

Na laně nad Vltavou byla Bongongaová sama. Ale ve skutečnosti se na celé akci podílí velký podpůrný tým. Lidé, kteří musí bezchybně napnout lano. Lidé, kteří pomáhají s přípravou bezprostředně před akcí. Lidé, kteří jsou na blízku a sledují, jestli je vše v pořádku během celého vystoupení.

V sociálních službách je velkou výhodou, že ani klient není tváří v tvář riziku sám. Má kolem sebe pracovníky v sociálních službách, kteří mu pomáhají se v oblasti rizik zorientovat. Zvážit, která situace je bezpečně zvládnutelná a do čeho se raději v tuto chvíli nepouštět. Natrénovat vše, co je k bezpečnému zvládnutí rizikové situace potřeba. Podpora ze strany pracovníků vede k tomu, že riziko je ve výsledku daleko nižší, než kdyby byl klient na celou situaci sám.

Důvěra

Bongongaová popisuje, že svým trenérům a svému týmu bezvýhradně důvěřuje. A oni důvěřují jí. To jí dodává jistotu.

V sociálních službách se někdy můžeme setkat s podceňováním klientů: „To je na vás moc, s vaším postižením nebo ve vašem věku tohle nezvládnete, raději to ani nezkoušejte.“ Naopak důvěra vede k tomu, že klienti často zvládnou i věci, které se na první pohled jevily jako nemožné.

Cílem práce s rizikem je najít rovnováhu mezi rozumnou opatrností a důvěrou podloženou fakty a zkušeností, že klient danou věc může bezpečně zvládnout.

Krizový plán

Stačí, aby zafoukal vítr, a je dole. Podobné poznámky se často objevují v komentářích k videím, které zachycují výkon Bongongaové. Ta má ale překvapivou odpověď. V rozhovorech odhalila, že pod svým kostýmem má skrytý úvazek s karabinou pro případ nouze. Kdyby se náhle zhoršily podmínky, začalo foukat, pršet nebo se zkrátka stalo něco nečekaného, má možnost připoutat se k lanu a počkat, až ji její tým dostane dolů.

I v sociálních službách jsou krizové plány důležité. Je dobré mít promyšlené, co budeme dělat, když něco nevyjde podle očekávání. Co budeme dělat, když klient nepřijde z procházky? Co budeme dělat, když dojede autobusem úplně jinam, že chtěl? Co budeme dělat, když klient najednou zmizí ze zařízení a nikdo o něm neví?

Rizikové plány je potřeba mít promyšlené předem. Probrat s klientem i v týmu, co by bylo nejlepší v takové situaci udělat. Když totiž krizová situace nastane, lidé jsou ve stresu a mohou reagovat zkratovitě. Proto je dobré se na podobné situace připravit v předstihu. Výrazně tím zvýšíme šanci, že i nečekané situace budeme schopni zvládnout bezpečně a v klidu.

Chcete se o tématu dozvědět víc? Přijďte na kurz Práce s rizikem v sociálních službách. Informace a přihlášky najdete ZDE.

Líbil se vám článek? Tak ho sdílejte dál! Díky!