Jak správně vyhodnocovat individuální plány

Také občas přemýšlíte nad tím, jak by mělo vypadat vyhodnocení individuálního plánu? A čeho se vlastně hodnocení týká? V této věci kupodivu existují mnohá nedorozumění. V dnešním článku si ukážeme na co se zaměřit, aby hodnocení nebylo formální, nýbrž co nejvíce přínosné a v praxi užitečné.

Splnil – nesplnil: cesta do slepé uličky

Již v několika minulých článcích jsem psal o tom, že individuální plánování často bývá až příliš zaměřeno na cíle a jejich plnění. Pracovníci mají mylnou představu, že hlavním smyslem plánování je, aby si klient určil nějaký cíl a ten je pak potřeba plnit. A jeho plnění se musí zaznamenávat a vyhodnocovat. Takto „výkonově“ pojaté individuální plánování často končí ve slepé uličce. A to hned z několika důvodů.

1.     Mnoho klientů v pobytových službách jednoduše nemá každý půlrok nový cíl, který by bylo možné plnit a vyhodnocovat. Ani o nic takového nestojí. Osmdesátiletý senior většinou nevyhledává sociální službu proto, aby díky ní mohl plnit nějaké cíle. Spíše naopak. Chce mít klid. Obtěžuje ho, když za ním chodí pracovník a ptá se ho stále znovu na jeho cíle.

2.     I u klientů, kteří mají své cíle, výkonový přístup při hodnocení bývá kontraproduktivní. Příkladem může být klient z chráněného bydlení, který měl za cíl naučit se vařit v průběhu tří měsíců pět teplých jídel. Po třech měsících uměl vařit čtyři teplá jídla. Byl to úspěch anebo ne? Samozřejmě ano. Ovšem pracovník napsal do plánu nesplněno, protože cíl byl přece pět teplých jídel, ne pouze čtyři. Místo toho, aby klient zažil pocit uspokojení z dobře odvedené práce, měl pocit neúspěchu. A to je velká škoda.

3.     V některých zařízeních či dokonce krajích se čas od času objevuje idea hodnotit kvalitu služby podle toho, jak klienti plní své cíle. Například v zařízení, kde se klient učil vařit teplá jídla, hodnotil ředitel tímto způsobem klíčové pracovníky. Takže i pracovník dostal černý puntík, když se klient naučil vařit čtyři jídla místo pěti. Ve skutečnosti pracovník i klient odvedli dobrou práci. Vidíme, že plnění cílů o skutečné kvalitě služby příliš mnoho nevypovídá.

Proč vlastně plánujeme

Individuální plánování pomáhá k tomu, aby každý klient sociální služby mohl žít co nejvíce samostatně, spokojeně a po svém. Každého klienta chceme vnímat jako osobnost a individualitu. Jde o to, poznat každého klienta více do hloubky. Ujasnit si, jaké jsou jeho jedinečné potřeby, přání a očekávání. Co tento člověk potřebuje ke spokojenému životu. Výsledkem je individuální přístup ke každému klientovi. Každému se snažíme službu přizpůsobit na míru, dle jeho potřeb a přání.

Pokud individuální přístup skutečně funguje v každodenní praxi, vede to k větší spokojenosti klienta a k vyšší kvalitě jeho života. A také k vyšší kvalitě služby.

Postup plánování tedy vypadá zhruba takto:

Co na to zákon o sociálních službách

Zákon o sociálních službách říká, že poskytovatel má za povinnost plánovat průběh poskytování sociální služby podle osobních cílů, potřeb a schopností klientů. To je krok číslo 1 a 2 na obrázku. Nejdřív musím zjistit očekávání, přání, potřeby, a požadavky klienta, abych podle nich mohl naplánovat službu.

A jestli klient nemá žádný cíl, nevadí. O to víc se mohu soustředit například na jeho potřeby. Potřeby má každý člověk. A klienti sociálních služeb navíc obvykle mívají celou řadu potřeb nenaplněných. Když se plánování bude soustředit tímto směrem, bude to pro klienta skutečně přínosné.

Co vlastně hodnotíme

Čas od času je dobré vyhodnotit, jak se spolupráce s klientem daří. To je krok 4. V pobytové službě přichází tento krok obvykle po půl roce a přináší s sebou důležité otázky:

  • Pomáhá naše sociální služba klientovi žít samostatně, spokojeně a po svém?
  • Může klient s naší pomocí žít podle svých představ a zvyklostí?
  • Naplňuje služba potřeby a očekávání klienta?
  • Je naše služba pro klienta tou nejlepší možnou volbou?

Vidíme, že nejde ani tak o hodnocení plnění cílů, jako spíš o hodnocení celkové spolupráce s klientem. K čemu by klientovi bylo, že splnil cíl typu „sám si zapnu košili“, kdyby jinak služba v každodenním životě fungovala zcela v rozporu s jeho přáními a potřebami?

Může být užitečné, když společně s klientem probereme například tyto otázky:

  • Vyhovuje mi, jak bydlím (typ ubytování, spolubydlící…)?
  • Jsem spokojený s tím, jak probíhá můj běžný den?
  • Dostanu se do obce či do města mezi lidi?
  • Mám dostatečný kontakt se sousedy, přáteli a příbuznými?
  • Dostanu pomoc a asistenci, když ji potřebuji?
  • Daří se mi rozvíjet nebo udržet svoji samostatnost?
  • Dělám v něčem pokroky?
  • Naplňuje služba moje očekávání, přání a potřeby? Chybí mi něco?

Cíle až nakonec

Samozřejmě do hodnocení patří i oblast cílů. Ale nemělo by to být to první a jediné, na co se při hodnocení soustředíme. Pokud klient měl nějaký konkrétní cíl, který je pro něj skutečně důležitý, podíváme se, jak to dopadlo:

  • Podařilo se cíl dosáhnout?
  • Co to přineslo klientovi? Je spokojen?
  • Získal klient nějakou užitečnou zkušenost?
  • Pokud se cíl nepodařilo dosáhnout, budeme pokračovat v dalším úsilí?

I když čtvrtý krok plánování je nazýván vyhodnocení, nepoužívejte pokud možno hodnotící tón: splnil – nesplnil, dobře – špatně. Jde spíše o reflexi, o uvědomění si toho, co se při vzájemné spolupráci daří, co se nedaří a jak budeme pokračovat dál.

Líbil se vám tento článek? Přijďte se o plánování dozvědět víc na kurz Jak dobře individuálně plánovat nebo se přihlašte do nového online kurzu Průvodce individuálním plánováním.

Jiří Sobek
Lektor, konzultant a nadšený pisatel článků.

Akreditované online kurzy

Objednejte si nový e-book!

Nejstručnější a nejsrozumitelnější návod,

jak vytvořit kvalitní individuální plán.

Čeká vás 42 stran, které jsou nabité konkrétními postupy, technikami, zkušenostmi a příklady z praxe. Naučíte se vše potřebné, abyste dokázali plánovat dobře a s chutí.

Komentáře
  1. Míla Králová napsal:

    uživatelů ,tak i od vedení,aby jsme jim doslova sloužili a ne jim pomáhali s věcmi,které sami nezvládají.Tak k čemu nám každoroční semináře vlastně jsou ?

  2. Abe Staněk napsal:

    Se zájmem pročítám řadu komentářů k problematice poskytování soc.služby, plánování a pochopitelně individuálního plánování.
    Naprostá většina textů je zcela fajn a bylo by ještě více fajn, pokud by se praxe takto vedla (Jiří Sobek, článek výše).
    Mým problémem po 20 let je, jak poskytovat službu a jak ji plánovat se sociální skupinou sociálně vyloučených osob, osob, které prožívají patologickým způsobem svůj život, ohrožují své okolí, ohrožují své nejbližší a v podstatě především sami sebe. Také tedy konstatuji, že jsem nenarazil na pramen, který by fundovaně se znalostí praktického problému popsal co a jak. Jedná se o TP, AD a SR služby, ale i pobytové TK.
    Jestliže se shodujeme na seniorech a zdravotně postižených osobách, jejich právu žít podle svého, s cílem jejich spokojenosti atd. – budiž, chápu – pohoda- klídek… Ale tím to obyčejně nekončí. Neznám situaci, kde všichni prožívají pohodu – klídek a ráj na zemi. Obyčejně zde sídlí ta druhá stran lidské podoby – sobectví, kus krutosti, bezohlednosti, netolerance atd., “neboť řada počinů přece není mým cílem – to narušuje můj klídek a mé pohodlíčko”. Nemáte pocit, že věci jsou v životě o dost složitější i v domovech seniorů, že pokud se vytratí hlubší smysl žitého života a zůstane jen potřeba servisu přinášející klid a pohodlíčko, života uplatňujícího jen své normy atd. celé to krachne?
    Díky pane Sobku za případnou reakci.

    • Jiří Sobek napsal:

      Dobrý den, pane Staňku, díky za komentář. Máte pravdu, že moje články jsou spíš zaměřené na pobytové služby pro lidi s mentálním postižením nebo pro seniory. Mám pocit, že individuálnímu plánování pro lidi, o kterých píšete, se věnuje např. stránka: http://www.individualniplanovani.cz Souhlasím s vámi, že klid a pohoda není jediným cílem sociální služby. Někdy je cíl služby naopak to, aby na sobě člověk zapracoval a snažil se řešit své problémy i když se mu moc nechce a je to pro něj nepohodlné. Ale třeba u seniorů když sociální služba pomáhá lidem, aby strávili závěr života v klidu, v co největší pohodě a podle svého, tak se mi to zdá jako správný cíl. Samozřejmě žádná sociální služba není ráj na zemi, ale někde je cítit výrazně víc pohody a jinde zase převládá spíš ta nepohoda. A většinou to dost souvisí právě s individuálním přístupem, respektem k jednotlivcům a jejich potřebám. Myslím, že úcta a respekt k druhému člověku se dotýká i té hlubší stránky života. Ten skutečný pocit spokojenosti a pohody nesouvisí jen s “dobrým servisem”, ale právě s tím, že se člověk cítí přijímán a respektován nejenom jako klient, ale především jako člověk. Díky a mějte se dobře!

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů